"Kdo rozhoduje o tom, co je a není pravda?"

Jak probíhá cenzura facebooku v ČR

   "Kdo si osvojuje výhradní právo určovat, co je a co není pravda? Co když se ten dotyčný mýlí? Nebo sám uvádí nepravdu? Či schválně označuje pravdivou zprávu za dezinformaci? Proč ze šíření ´dezinformací´, ´fake news´ a ´hoaxů´ nikdy nejsou obviňování neomarxisté, anarchisté, trockisté a další ultralevičáci, multikulturalisté, muslimové a současný režim?"

článek zveřejněný 22. dubna 2020 na serveru denikn.cz (ZDE)

Řešila jsem kloktání teplé vody i delfíny v Benátkách. Politiky omezovat nesmím, říká Češka, která ověřuje zprávy pro Facebook

   Laďka Mortkowitz Bauerová je prvním a zatím jediným člověkem, který v Česku pro Facbook kontroluje pravdivost zpráv. Když zjistí, že je nějaká informace nepravdivá, Facebook omezí její šíření a uživatelům zobrazí varování. Novinářka v rozhovoru pro DeníkN vysvětluje, jak kontrola funguje a proč má "svázané ruce", když dohlíží na politiky.

"Dobrý den, já jsem Laďka Mortkowitz Bauerová a jsem váš vrchní český cenzor Facebooku."

Máte na starosti fact-checkingový program, který má kontrolovat sociální sítě v Česku. Co to znamená?

   Ověřuji fake news, podezřelé zprávy, polopravdy, nepravdy a zavádějící informace, které se šíří po sociálních sítích. V Česku se jedná především o Facebook, protože agentura AFP, která mě zaměstnává, má s Facebookem smlouvu na poskytování této služby.

   Hlavní rozdíl mezi mnou a jinými kolegy z webů, které vyvracejí dezinformace, je, že díky smlouvě s Facebookem mám možnost označit zprávu za nepravdivou, což se promítne na jejím sdílení na sociálních sítích. Jakmile ji tak vyhodnotím, mohu jít do systému Facebooku a označit ji zde. Hned poté naskočí na obrazovce nápis, který překrývá příspěvek a říká: "Pozor, tato zpráva byla označena jako nepravdivá." Zpráva nezmizí, ale sníží se její viditelnost.

Takže ji lidé v toku příspěvků spíše neuvidí?

   Ano, změní se její algoritmus a bude mnohem méně viditelná. Neznám přesná procenta, ale má to okamžitý a celkem zásadní dopad. Navíc je tam i psychologický efekt. Když si chcete zprávu přečíst, musíte se prokliknout přes obrazovku, která ji překrývá a upozorňuje, že je obsah nepravdivý. Člověk si pak dvakrát rozmyslí, jestli to chce šířit dál. Protože varování se bude ukazovat dále třeba vašim přátelům.

Jak takové nepravdy hledáte?

   Používáme na to speciální vyhledávací algoritmus, který je shromažďuje do přehledů, z nichž vycházím. Ve Spojených státech, Francii a dalších zavedených zemích už to báječně funguje.

   U nás jsme pořád v záběhu, takže se systém teprve učí, kde takové zprávy nacházet. Zatím to nefunguje přesně a objevují se tam třeba recepty. V porovnání s jinými zeměmi jsme na začátku. Jinde často nestíhají zprávy vyvracet, zatímco já toho zatím musím dost projet, než najdu něco, co má smysl vyvracet.

Systém Vás sám upozorní, když se něco takového objeví?

   Ano. Systém je částečně umělá inteligence, takže se učí sledovat vytipované zdroje a stránky.

Když lidé něco nahlásí jako dezinformaci, objeví se to u vás?

   Lidé samozřejmě mohou zprávy označovat a ty se mi následně objeví ve výběru. Některé z věcí, které jsem vyvrátila, už v minulosti byly vyvráceny i dalšími servery, jako jsou Manipulátoři či Demagog.

Jaké zprávy jste už vyvracela?

   Začala jsem v březnu a velmi rychle se ukázalo, že téměř všechny zprávy, které má smysl vyvracet, jsou o koronaviru. Udělala jsem i nějaké o uprchlících - třeba zprávu, že tisíce řeckých farmářů měly blokovat hranice před uprchlíky. Ale jinak, podobně jako jiná média, řeším především koronavirus.

Budete se na některá témata více zaměřovat?

   V této chvíli je to koronavirus, což dává smysl. Kolují nesmysly, třeba ten o kloktání teplé vody, které vás má ochránit před nákazou, nebo že vám nošení roušky zničí imunitu.

   Úmyslem ale je vyvracet zprávy ze všech možných oblastí, nezaměřujeme se na jednu konkrétní věc. Hodně frčí fotografie či videa, které jsou vytržené z kontextu. Jsou tam třeba u okrajové věci, třeba zpráva o delfínech v Benátkách. Je to sice úsměvné, ale i v tomto případě si myslím, že je to třeba vyvrátit. Ukazuje to, jak jednoduché je obalamutit velká média.

Na základě čeho se rozhodujete, zda právě daný příspěvek stojí za vyvrácení?

   Tematicky se nechceme nějak vyhraňovat. Chápu a budu brát do úvahy, že jsou i spíše úsměvné fake news, které nemusí být tak nebezpečné. Jiné ale mají silný potenciál uškodit nebo nějakým způsobem ohýbat realitu. To bereme vždy do úvahy a budeme se na ně nejvíce zaměřovat.

Největší kritika vám hrozí u politických témat, jak se k nim stavíte?

   Je to velký problém. V AFP máme velmi rigidní pravidla na to, když něco vyvracíme. Musíme všechna svá tvrzení doložit jasnými důkazy. Přirovnala bych to spíš k důkazům u soudu než k vyjádření druhé strany, jako je tomu třeba v novinařině. Hlavní problém je, že nesmíme označovat příspěvky sdílené politiky či politickými stranami.

Přitom i politici sdílejí nepravdivé informace. V minulosti jsme upozornili třeba na to, že Tomio Okamura sdílel manipulativní koláž, která měla ukazovat, jak dopadly země, které přijaly uprchlíky. Řada fotografií ale z těchto zemí buď vůbec nepochází, nebo zobrazují demonstrace, které neměly s migranty a s migrací nic společného. Podobné příspěvky tedy nemůžete vyvracet?

   Například příspěvek o zmíněných farmářích, kteří měli jako domobrana bránit hranice před návalem uprchlíků, se zavádějícím obrázkem sdílel europoslanec za SPD Ivan David. V tu chvíli nemohu jeho stránku, která je hlavním šiřitelem nepravdy, označit. Přesto jsem napsala článek, protože jeho příspěvek sdíleli další lidé, kteří už politici nejsou a u kterých tak můžeme uvést, že to jsou nepravdy.

Nemůžete tedy omezit viditelnost politikova statusu s tisíci sdíleními, ale příspěvky lidí, kteří ho sdílejí, už omezit můžete?

   Přesně tak, to je problém. Další lidé mají jednotky sdílení. On je zdrojem nepravdy a jeho stránka funguje nejlépe. Nastupuje mravenčí práce, kdy musíme dát URL každého jeho sledujícího, který to sdílí, místo abychom to uťali u kořene.

Proč?

   On je politik, člen parlamentní strany a poslanec Evropského parlamentu. Je tam nebezpečí, že by AFP, potažmo Facebook mohly být obviňovány, že manipulují demokratickým procesem. Vzhledem k tomu, že je demokraticky zvolený politik, jeho stránku označit nemůžeme.

Máte jasná pravidla, čí příspěvky nesmíte omezit? Například zda člen strany je v pořádku, ale zvolený politik už ne?

   Pokud je to zvolený politik, pak určitě ne. U řadových členů jsem se s tím ještě nesetkala, konzultovala bych to s vedením. Nechci předjímat.

Kolik lidí se v Česku ověřování věnuje?

   Jsem na to sama. Uvidíme, jak to bude do budoucna, je to pilotní projekt. Myslím, že práce je tady dost.

Jak můžete přistupovat k dezinformačním serverům, jako jsou třeba AC24 či Aeronet?

   Máme vytipované weby a přidružené stránky, přes které jsou sdílené. Je také mnoho skupin, veřejných i neveřejných, přes které se takový obsah sdílí. Sledujeme je také a používáme k tomu různé nástroje. Jedním z nich je třeba Crowdtangle, který pomáhá sledovat sdílenost příspěvků. Můžeme také najít ty nejsdílenější, na ty se podívat a případně je vyvrátit.

Rozhodujete se tedy podle toho, jak moc se zpráva šíří a jak moc je závažná?

   Samozřejmě. Když něco u nás sdílí desetitisíce lidí, je to šlágr, tisíce jsou také dobré. Kromě čísel ale funguje také subjektivní rozhodování, jak moc je to závažné. Něčím, co sdílelo třeba jen pár desítek lidí, bych se ale nezabývala.

Lidé často argumentují, že nešíří nepravdu, ale pouze jiný názor. Podobně se vyjádřil třeba Jaroslav Dušek, když ministerstvo řešilo jeho video, ve kterém zazní, že koronavirus léčí antabus a glukonát měďnatý. Jak byste v takovém případě postupovala?

   V těchto případech to řešíme tak, že se snažíme získat co nejvíce různých zdrojů. Zavolám lékařům a odborníkům, kteří se tím zabývají. Vycházíme především z oficiálních zdrojů, jako jsou Světová zdravotnická organizace nebo Centrum pro kontrolu a prevenci nemocí.

Jak vypadá upozornění na Facebooku na nepravdivou zprávu?

   Když takový příspěvek sdílíte nebo vidíte na Facebooku, objeví se u něj upozornění, že informace je nepravdivá nebo zavádějící. Je tam zároveň odkaz na naše vysvětlení. Máme webové stránky, kde jsou všechny zprávy, které jsme vyvrátili. V každé zprávě popisujeme, kde přesně se objevila a co konkrétně se snažíme vyvrátit. Následně dokládáme, proč nejsou tvrzení pravdivá nebo v čem jsou zavádějící.

Dlouhá léta jste pracovala jako zpravodajka a novinářka pro zahraniční agentury. Jak jste se k fact-checkingu dostala?

   Objevila jsem díky svým zkušenostem z agentur nabídku AFP a sama jsem se na pozici přihlásila. Přijde mi to jako slibné a rychle rostoucí odvětví. Člověk zde zužitkuje svou novinářskou intuici. Přijde mi jako záslužná práce uvádět nepravdy na pravou míru.

Před nástupem jste prošla školením, jak probíhalo?

   Bylo zaměřené hlavně na technickou stránku věci, protože práce je velmi sofistikovaná. Nejde jen o samotný systém, který nám vytipovává příspěvky, ale také o dohledávání zpráv.

   Je to trochu detektivní práce, třeba při identifikaci videí a dokazování, že nejsou z uvedeného místa či doby. Používám mnoho nástrojů, které nám v tomto pomáhají, a na školení jsme se s nimi učili pracovat.

   Dám příklad. Kolega ze Slovenska teď řešil video, které se po tamním i českém Facebooku hodně šířilo. Ukazuje krásy Wu-chanu, jaká je to ultramoderní metropole. Ukázalo se, že většina záběrů však z tohoto města není. Musí se to dohledávat přes různé mapové vyhledávače, ale i přes jednotlivé záběry.

Co vy sama považujete za nejzávažnější? Kromě čínské propagandy kolem koronavirové krize se řeší třeba ruský vliv v Česku.

   Nemůžu a nechci působit zaujatě, je třeba ověřovat všechno. Řešilo se třeba, jak je možné, že Rusko nemá jediného nakaženého, můžu také zmínit právě video hypermoderního Wu-chanu. Člověk bere v potaz, že toto video sice nemá přímou škodlivost jako zdravotní dezinformace, ale zároveň chápe, že se může jednat o propagandu a můžeme ho označit za zavádějící.

Část lidí už při prvních zmínkách o ověřování faktů na sociálních sítích mluví o cenzuře. Jaké jste zatím zaznamenala ohlasy?

   Nedělám si iluze. Jsem přesvědčena, že část lidí, kteří dezinformace sdílí, to dělá cíleně. Nevěřím, že je od toho naše práce odradí. My můžeme pomoci části veřejnosti, která není tak dobře mediálně zdatná a neví, že sdílí nepravdy. Přizpůsobujeme tomu i jazyk, snažíme se zbytečně nepoužívat cizí slova a anglicismy, aby tomu každý rozuměl. Na našich stránkách je i e-mailová adresa, kam lidé také můžou psát své připomínky a poznatky. Tam je vidět, že část lidí prostě neví, že sdílí hoaxy. Na ně se primárně zaměřujeme.

Můžete někoho, kdo pravidelně sdílí lži, označit třeba jako nedůvěryhodného uživatele?

   Nemůžeme nikomu dát takové označení, můžeme upozorňovat u jednotlivých příspěvků.

Když se vrátíme k ohlasům od uživatelů. Jaké jsou?

   Přiznám se, že zatím nedostávám desítky e-mailů denně, ale už nyní chodí. Převládají negativní, ale chodí z obou stran. Lidem se to moc nelíbí, což chápu, ale myslím si, že si zvyknou a možná to nakonec ocení. Lidem, kteří hoaxy sdílejí záměrně, se to nelíbí vůbec, jsou vulgární a snaží se vyhrožovat. I proto musí být naše články neprůstřelné, abychom se nevystavovali nebezpečí, že se s námi někdo bude soudit.

Máte přehled, kolika lidem už jste nějakou informaci vyvrátila?

   Přesně to nevím, ale jedná se o několik desítek tisíc sdílení takových článků. Když ale informaci označíme, často ji smažou, protože nechtějí mít na stránce oznámení, že šíří nepravdy.