"Držíme kurz!"

Nechť jsou pirátské bytosti šťastny

   Mnozí mladší Piráti mají jiné mety. Jsou inspirováni progresivistickou levicí současného Západu. Sází na zpochybňování kapitalismu jako funkčního společenského modelu, na politiku identit a genderu.

článek publikovaný 13. 1. 2022 v časopise Reflex na str. 17

   Ivan Bartoš na víkendovém sjezdu České pirátské strany pohodlně obhájil post předsedy. Pozice Pirátů však komfortní není. Partaj otřesenou volebním debaklem nyní dohánějí všechny staré a nevyjasněné resty: spor pragmatiků s idealisty, nejasné názorové zakotvení i nečitelná budoucnost.

   Nové, politicky úspěšné (ve smyslu úspěchu v parlamentních volbách) partaje vznikaly v Česku posledních 20 let dvojím způsobem. Buď vlivem osobních animozit uvnitř již existujících stran, či přesvědčením části straníků, že vedení nejde správným směrem a zrazuje původní ideály. Nebo šlo o subjekty zřízené za účelem kapitalizace politického vlivu a soustředění moci do rukou jediné osoby - předsedy a fakticky majitele strany.

Radikálové i pragmatici

   Piráti byli první politicky úspěšná síla, jež tento kolorit narušila. Šlo o autentickou generační partaj, akcentující rostoucí naštvanost mladších lidí na poměry. Úspěch Pirátů byl logickou politickou projekcí sílícího pocitu mladé generace, že odpovědí na jejich problémy a obavy, ať jde o dostupnost bydlení, zastaralost státní správy, či ekologickou devastaci, již nemohou být blazeované mantry o volném trhu či individuální odpovědnosti z úst stárnoucích politických hvězd 90. let.

   Piráti si tak mohli dovolit velké názorové rozkročení: pod černou vlajku se vešli technokratičtí proroci digitalizace i utopičtí radikálové, pacifističtí odmítači NATO i prozápadní liberálové. Takový luxus si však žádná strana nemůže dovolit navždy. Pirátské vedení dotazy na ideové zakotvení strany s úsměvem roky odklánělo jako otázky patřící kamsi do věku páry a telegrafu. Moderní partaj se přece nepotřebuje definovat dle pravěkého pravolevého dělení! Volební rok 2021 ukázal, že potřebuje.

Technař ve fabrice

   Kapitán Bartoš a jeho první důstojníci si do voleb dali nesplnitelný úkol: zachovat rebelskou povahu hnutí a zároveň působit seriózně státotvorným dojmem, přijatelným pro lidi padesát plus mimo velká města.

   Prvním krokem bylo spojení s pragmatickými Starosty a výměna autentického loga strany za tečku a kroužek. Nový symbol sice nenesl žádný obsah, zato vypadal jako korporátní produkt, vymyšlený pražským markeťákem, který si ráno dal o dvě ristretta víc než obvykle. Pak přišli devastující (viděno zpětně) průzkumy, které PirSTanu přisuzovaly kolem 30%. Pirátstvo uvěřilo, že Ivan Bartoš má šanci na post premiéra. Následovala katastrofální kampaň s cílem představit Bartoše jako lídra pro každou příležitost. Jako manažera, jenž u Václava Moravce představí vizi pro Českou republiku do roku 2050, jako chlápka, který po šichtě pokecá u piva s dělníky z Ústeckého kraje, a nakonec jako pankáče, jenž se na technoparty pořád umí ujmout mixážního pultu. I když měl vzdělaný a charismatický Bartoš k tomuto ideálu asi tisíckrát blíž než hysterický chaot Babiš, stále šlo o nedostižný cíl.

Tráva a bitcoin nestačí

   Povolební kocovina ostře nasvítila tektonické švy uvnitř Pirátů, strany, která vyrostla na vlně generační nespokojenosti tak rychle, že nestihla definovat samu sebe.

   Technokraticky orientované křídlo, jež teď volbou Ivana Bartoše uspělo, si přeje kormidlovat Piráty do víceméně standardních městských liberálních vod. Klade důraz na digitalizaci státu, transparentnost veřejných zakázek, odbornou způsobilost odpovědných činitelů. Ovšem část straníků a podporovatelů to vidí jinak. Nejde jen o 15 minut slávy neúspěšné kandidátky na předsedkyni Jany Michailidu, kolem níž se strhla nedávná mediální bouře. Skutečnost, že mladá Pirátka plácne na stranickém fóru cosi o demokratickém komunismu, svědčí spíš o sice obdivuhodné, leč sebedestruktivní touze po absolutní transparentnosti než o tom, že Piráti chtějí stavět gulagy. (Zkusme si představit, co bychom se na podobně otevřeném fóru dočetli v případě jiných parlamentních stran.)

Vlevo Ivan Bartoš, vpravo Jana Michailidu.

   Ale zatímco starší generace kolem Ivana Bartoše vidí ideu politického pirátství v udržitelném kapitalismu (plus legální tráva, kryptoměny do každé rodiny a sdílená ekonomika), mnozí mladší Piráti mají jiné mety. Jsou inspirováni progresivistickou levicí současného Západu. Sází na zpochybňování kapitalismu jako funkčního společenského modelu, na politiku identit a genderu. Jana Michailidu pozdravila v sobotu účastníky sobotního pirátského sjezdu stejně, jako zdraví své sledující na Facebooku: "Zdravím všechny bytosti." Jenže štěstí pirátských bytostí je teď v sázce. Strana takto rozpolcená je prvním kandidátem na odchod z vládní koalice. Nebo rozpad.