Článek z roku 2014...

Frankensteini džihádu

   "People will continue to commit atrocities as long as they believe in absurdities."

"Lidé budou páchat zvěrstva tak dlouho, dokud budou věřit bludům a nesmyslům."

Voltaire

   Problémem na rozdíl od dob z kašmírského Muzaffarabádu v roce 1996 ale je, že radikální islamismus se stal názorem, který respektují a přijímají stamilióny muslimů po celém světě.

Starší rozhovor z první poloviny nultých let (2000 - 2005) s egyptským křesťanským koptským knězem Zakaria Botrosem. Tenkrát mu málokdo věřil. Následující vývoj mu ovšem dal za pravdu (po odvysílání tohoto rozhovoru na něj muslimové vyhlásili fatvu)...

   Všichni nacisté a stalinisté taky nebyli stejní - ZDE

Muslimové se často zabíjejí i mezi sebou, extremisté jsou ale stále silnější. Snímek z pohřbu jednoho radikála v Iráku, kterého zabili jiní teroristé.

článek publikovaný 17. 7. 2014 na str. 38 - 41 v časopisu Reflex

   Islámští radikálové vyhlásili chalífát a chtějí do Evropy. Pojmenovali také svoje nepřátele - sekularismus, demokracii, dekadentní Západ, Židy a vlažné muslimy.

   Svět se v posledních desetiletích sceloval byznysem i moderními technologiemi. Mělo to nastolit globální prosperitu a bezpečnost. Dnes je v mnoha regionech světa tato idylka rozprášena. Zatímco se kdekdo věnoval šíření "dobra", radikální islamismus zesílil v půlce Afriky, na celém Blízkém a Středním východě, ve Střední Asii i na Kavkaze, ale také v Evropě. Myslíte si, že tento vývoj neovlivní Česko? Omyl.

   V malém, nenápadném a stroze zařízeném domku nedaleko centra Muzaffarabátu, který je hlavním městem Pákistánci ovládané části Kašmíru, seděl usměvavý vousatý pán a návštěva z Evropy ho evidentně překvapila. Tvářil se ovšem mile, a dokonce byl možná potěšen. Velmi ochotně popsal, co jeho organizace dělá - shromažďuje peníze na školy, zdravotnická střediska, pomáhá chudým. Samá bohulibá činnost. Bohulibost měla jedinou podmínku: muselo se postupovat ve jménu Alláha.

Ve jménu Boha

Kromě jiného zde na náborových letáčcích, jež ležely na stolku a byly připíchnuté i na malé nástěnce, hledali mladé muže. Dokonce ani s touto "činností" se nijak netajili. Přitom hledali bojovníky, kteří by osvobodili celý Kašmír, jehož druhou část drží Indie. Nabídka? Organizace zaplatí rodině mladíka osm až deset tisíc dolarů, on dostane dobrý výcvik, pravidelnou stravu i plat. Pokud by jako mučedník ve "spravedlivém boji" za svatou věc zahynul, dostane ještě rodina určité odškodnění.

Ibráhím, samozvaný chalífa nedávno vyhlášeného Islámského státu. Ve skutečnosti je to irácký terorista Abú Bakr al-Bagdádí (zde na fotce z jeho prvního videa z iráckého Mosulu).

   Psal se rok 1996 a organizace sídlící v malém domku nad jednou z místních řek se jmenovala Laškare tajjaba. O pět let později byla mnoha státy světa prohlášena za teroristickou skupinu. Byla jí v podstatě už i v tom roce 1996, ale tenkrát se to tak ještě nebralo. Že někdo kdesi na konci světa nabírá bojovníky pro džihád? No a co. Dokonce i nejznámější a nejlepší bezpečnostní analytici světa tehdy odhadovali, že se jedná pouze o malé regionálně izolované skupinky islámských fanatiků, jejichž dosah se nepodaří rozšířit o moc dál než - třeba v tomto případě - právě kolem zmiňovaného Muzaffarabádu.

   Vystřízlivění nepřišlo ani v září 1996, kdy muslimské fundamentalistické hnutí Tálibán ovládlo 90 % Afghánistánu a vyhlásilo islámský emirát (něco podobného, jako je chalífát).

   Mnozí například dál tvrdili, že jakási hrstka fanatiků, jež se jmenovala al-Ká´ida a kterou vedl bohatý saúdský Arab Usáma bin Ládin, přece nemůže nikdy zaútočit na Ameriku, když je někde zahrabaná v afghánských horách.

   Jsou to podobné chyby, jaké dělá svobodomyslný svět i dnes. Že jakýsi šílenec vyhlásil na částech území Sýrie a Iráku koncem června chalífát se jménem "Islámský stát" a sám sebe jmenoval chalífou Ibrahímem (ve skutečnosti jde o iráckého džihádistu Abů Bakra al-Bagdádího), považovala většina Čechů za něco vzdáleného a nás nijak neohrožujícího. Trošku se pak národ "probral", když o několik dní později muslimští radikálové zabili v Afghánistánu čtyři naše vojáky.

Fotografie, která připomíná kvůli zraněným americkým vojákům vietnamskou válku ze 60. let. Je ale z roku 2011 z Afghánistánu, další pekelné zóny, kde islám dominuje.

   Problémem na rozdíl od dob z kašmírského Muzaffarabádu v roce 1996 ale je, že radikální islamismus se stal názorem, který respektují a přijímají stamilióny muslimů po celém světě. Jistě, pořád jde ještě o různé skupiny různých lidí. Ale mezitím se jim podařilo ovládnout některá území, státy, vyzbrojit a vycvičit poměrně velké armády, být zdatní v mediálním prostoru, získat významné finance i podporu. A bohužel, a to je to nejhorší, i srdce zejména mladých muslimů.

   Sen, jejž měli mnozí muslimští vůdcové v minulosti, sen, který snil i samotný Usáma bin Ládin, se začíná naplňovat - jednota ortodoxní islámské víry a státu se mění v mnoha částech světa v realitu. Bez ohledu na to, že píšeme 21. století a podle prognóz a předpokladů mělo být vše jinak. Reakce demokratického světa je ale hodně vlažná. Přestože Islámský stát zveřejnil i mapy, kam by chtěl svatou válku muslimů nasměrovat. V plánech jsou jako součást chalífátu zakresleny i některé země Evropské unie.

   Pořád to ještě nestačí?

Kde to skončí?

   Radikálové by chtěli chalífát rozšířit do pěti let a podle plánů by z mapy světa zmizelo kolem 50 současných států. Kromě jiných Portugalsko, Španělsko, Bosna a Hercegovina, Rumunsko, Bulharsko, Řecko i... Rakousko (chalífát by měl údajně končit na českých hranicích!). Také celá severní, západní a střední Afrika, proměnily by se všechny státy Blízkého a Středního východu, Kavkazu a Střední Asie, součástí by byly i Indie či Srí Lanka.

Radikální muslimové si představují svůj chalífát Islámský stát jako puzzle: Vytvoří ho jednotlivé oblasti světa v Evropě, Asii a Africe, ale jednota bude zaručena stejným řádem, který se bude řídit podle islámského práva šarí´a a náboženství prostoupí vším, co bude na tomto území existovat. Boží zákony budou nadřazeny všem a všemu.

   Jistě, nic takového se do pěti let a ani poté nestane. Ovšem argumentace, s níž islamisté přicházejí, je skutečně pro mnoho frustrovaných muslimů přitažlivá. Nejde totiž, jak už bylo zmíněno, pouze o samotné náboženství, ale o vytvoření státních útvarů na základě islámu a v řádu, jež určil samotný Bůh.

   Určeny byly i terče těchto snah a útoků. Jsou to ostatní muslimové, kteří nejsou tak aktivní ve víře, a s nimi i naprostá většina vlád, jež jsou v islámských zemích u moci. Ani ty z našeho pohledu fundamentalistické kabinety už nestačí.

   Problémem je pak hlavně sekularismus, který je považován za ztělesnění zla. Poté demokracie, jež je rozplizlá a neumožňuje prosadit to, co chce Bůh. Je to i dekadentní a zkažený Západ a celá euroatlantická civilizace. Samozřejmě Židé a jejich stát Izrael, jenž by měl být konečně spláchnut do moře.

   Vypadá to jako jednoduché a příliš laciné, aby to mohlo vydržet a fungovat. Jenže současní islamisté vycházejí z poměrně dobře formulovaných a jasně definovaných myšlenek a idejí, které prosazují i jejich náboženské autority.

Islámský Mein Kampf

   A opět jedna ze základních knih nejradikálnějšího islámu, Milníky na cestě od egyptského spisovatele, filozofa a myslitele Sajjida Qutba (tento intelektuální vůdce Muslimského bratrstva byl dlouho vězněn, u toho mučen a pak nakonec popraven tamním režimem v srpnu 1966), vyšla v minulém roce i česky ve slovutném nakladatelství Academia. Když v ní listujete, tak si říkáte, že podobnost s Hitlerovým Mein Kampf není náhodná. To právě Qutb pojmenoval podrobně všechny nepřátele islámského státu, jak je dnes papouškují nejrůznější džihádisté.

   Qutb současníkům naznačil, kde je "problém". Neislámský svět vnímal jako "džahilíju", tedy neznalost božského vedení. Zatímco v islámské společnosti se žije skutečným životem podle Božích zásad, vše ostatní je nepřijatelné. Odpovědí na všechno je podle Sajjida právě islám, jenž nabízí ucelený (a jediný správný) soubor pravidel, morálky, práva i správy věcí veřejných. K čemu tedy tento myslitel dospěl? Že všechny vlády na světě musí být svrženy a společnosti musí být postaveny na muslimských základech. Co doporučil, aby byla mise splněna? Džihád, svatou válku. Odmítl i tvrzení některých dnešních muslimů, že džihád je vlastně jen "cesta", po níž muslim jde. Qutb navrhl cestu mečem, dokud nebude dosaženo celosvětového vítězství.

Čekání na nepřítele, snímek je z válečného Iráku.

Vzpamatujeme se?

   Jsou to slova, která vidíme, slyšíme a čteme dnes v Iráku, Sýrii, Palestině, v Pákistánu, v Nigérii, Somálsku, Malajsii, jižním Thajsku, na některých ostrovech Filipín, v Egyptě, ale i v mešitách v Londýně, Rotterdamu či jinde v Evropě. Jsou vlastní stamiliónům lidí, což je naprosto bezprecedentní stav v lidské historii.

   V současnosti se o realizaci těchto slov rozhoduje válkou v Sýrii, Libyi, Iráku nebo v Mali. Po odchodu mezinárodních sil (včetně Čechů) vypukne větší konflikt opět v Afghánistánu. Destabilizovaný je Pákistán i další státy. Tisíce džihádistů, kteří bojují na Blízkém východě, mají pasy Evropské unie (multikulturalismus zjevně v mnoha případech zkrachoval).

   Naše civilizace ale čeká a kritizuje Izrael, že bombarduje Gazu, přestože židovskému státu už reálně jde o holé přežití.

   Mezitím novodobí islámští Frankensteinové obrazně "brousí meče", aby jejich chalífát rozšířil své hranice. Místo mečů ale mají samopaly, děla, obrněné vozy, slouží jim internet a satelitní televize.

   Džihád už není záležitostí několika málo bezvýznamných skupin. Je to názor a cíl obrovské masy lidstva. Vyhrát nemusí, ale boj bude vykoupen krví a nesčetnými konflikty. "Kluci z Muzaffarabádu" už dozráli a jsou na cestě...