Asyrští křesťané se s kalašnikovy brání útokům islamistů.

Neklidný advent v Sýrii

článek zveřejněný v časopisu Reflex 19. prosince 2019 na str. 30 - 33.

   Po obloze se honí ocelově šedé mraky. Nevlídný vítr se opírá do zlověstně šumících stromů. Jinak se ale ve vesnici nepohne téměř nic. Je advent. Křesťané na severovýchodě Sýrie však nejsou na modlitbách, vzali zase do rukou kalašnikovy. Turecká invaze drtivě dopadá nejen na Kurdy, ale také na tamní nemuslimské menšiny, které se rozhodly Turkům postavit.

Syrské křesťanky při výcviku.

   Pustá vesnice působí jako z hororu. Mrholí a je mlha. Z ní se vynořují sem tam střechy domů. Nikde ani živáčka. Jen tísnivé ticho a šumění větru v korunách olivovníků. Zůstali jen psi a muži. S kalašnikovy v rukou a křížky na krku jsou odhodláni ubránit se Tureckem podporovaným jednotkám, které na ně začaly útočit 9. října. To začala turecká invaze na severovýchodě Sýrie.

   Cesta, která vede liduprázdnou vsí, je na konci u posledního domu přetnuta závorou. Dál nikdo nesmí. Tady začíná turecká zóna v Sýrii - nepřátelé. Z domku vychází další skupina mužů. Pár z nich je v uniformě, ostatní v teplákách a kožených bundách. Křesťanská domobrana.

"Tureckem podporovaní džihádisté jsou tamhletím směrem, asi tři kilometry. Snaží se nám prostě ukrást půdu a vyhnat nás z míst, kde žijeme po staletí. Naše ženy a děti jsme museli odeslat pryč, tady je nebezpečno. My tady ale zůstáváme a bráníme se. Turci a jejich žoldáci na nás útočí s pomocí dronů, někdy nás ostřelují minomety," říká Nineb, jeden z obránců křesťanské vesnice.

   V domku u závory si muži vaří čaj. Je tu jejich velitelství. Na stěně visí pár kalašnikovů, na stole vysílačka. "Víc toho nemáme, máme jen lehké zbraně," krčí rameny jeden z postarších obránců. Pod stromy na návsi je však zaparkované auto s lehkým kulometem - tak, aby je nebylo možné odhalit z dronu.

Věčně terčem nepřátel

   Asyrští křesťané jsou potomky semitského národa žijícího v severní části Mezopotámie. Křesťanství přijali už v 1. století našeho letopočtu. Základem jejich jazyka je aramejština - původní jazyk bible. V Sýrii jich žije kolem miliónu. Stejně jako v sousedním Iráku. Vesnice kolem řeky Chábur jsou křesťanské po staletí. A to je trnem v oku islámským radikálním organizacím, kterých se tu vyskytuje v posledních letech nemálo. V roce 2013 na křesťany zaútočila al-Ká´ida a an-Nusrá, v roce 2015 se stali terčem Islámského státu. Příslušníci této teroristické organizace mnoho křesťanů zavraždili a stovky unesli do zajetí. Zajatí křesťané byli vítaným obohacením rozpočtu IS - získával za ně výkupné. Křesťanské organizace po celém světě se skládaly na to, aby mohli být jejich souvěrci propuštěni ze zajetí IS.

"Před válkou jsme žili šťastně. Naše vesnice Tal Šamiran byla křesťanská. Ale žili jsme v klidu a míru s ostatními etniky i náboženstvími," vypráví asi pětašedesátiletý křesťan, jenž nechce prozradit své jméno. Ve své vesnici už nežije, v roce 2015 se jí zmocnili teroristé z IS. Zde zavraždili 45 křesťanů, 250 jich unesli a do povětří vyhodili několik kostelů. Muž i jeho manželka nakonec vyprávějí svůj příběh:

Kostel zničený IS v jedné z vesnic v okolí Tal Tamiru.

Milióny za křesťany

"Když začala revoluce proti Asadovi, měli jsme naději, že se ze Sýrie stane demokratická země a vše bude lepší. Jenže pak nastal zmatek a chaos a my pochopili, že jako minorita se musíme bránit sami. Už v roce 2012 jsme zavedli v naší vesnici domobranu. Každá rodina si pořídila zbraň. Já jsem byl šéfem domobrany. K osudné chvíli došlo 22. února 2015.

   Ve tři hodiny ráno zaútočil na naší vesnici Islámský stát. Snažili jsme se bojovat, ale jen s kalašnikovy jsme neměli šanci. Nahnali nás na náves, zastřelili kněze, lékaře a učitele... Naložili nás do autobusů a odvezli na své území. Muže a ženy zvlášť. To bylo na dlouhou dobu naposledy, co jsem viděl svoji ženu. Měli jsme strašný strach. Zavření v barácích jsme přežívali půl roku.

   Pak jednoho rána přišli a přečetli jména 22 lidí. Byl jsem mezi nimi. Myslel jsem si, že jedeme určitě na popravu. Všichni propuštění byli staří nebo nemocní lidé. Moje žena byla také v této skupině, viděli jsme se tak poprvé po šesti měsících," starý muž se odmlčí. Jeho žena sedící vedle na židli pláče. Vzpomínky bolí i teď, po třech letech od jejich propuštění. Pak to rychle dopoví: "Řekli, že se musíme postarat, abychom sehnali výkupné za ostatní. Jinak je zabijí."

   IS si řekl o 1 300 000 korun za jednoho. Věznili 250 lidí. Radikálové vědí, že tato náboženská skupina je bohatá a solidární. Sbírky na zaplacení výkupného za zajaté křesťany se konaly po celém světě. Islámský stát si tak přilepšil částkou přesahující 10 milionů dolarů. Z této skupiny byli propuštěni všichni - až na jednu patnáctiletou dívku. Dodnes o ní nikdo neslyšel.

   "MÁME DŮKAZY, ŽE VELITELÉ IS NYNÍ VELÍ TURECKEM PODPOROVANÝM JEDNOTKÁM V TAL ABJÁDU A SEREKANIJI."

Věříme Rusům

   Křesťanská komunita na severu Sýrie je dnes zcela zdevastovaná a vypleněná. Co se nepodařilo Islámskému státu, daří se nyní dokončit džihádistům placeným z tureckých peněz. "Známe je, tihle lidé tady s námi bojují už léta - jen předtím pod černou vlajkou IS. Teď jen vyměnili jméno," pokračuje další z mužů v prázdné vesnici u řeky Chábur. Jedinou naději nyní vidí v příchodu Ruska a armády Bašára Asada.

"USA nás opustily, věříme už jen Rusku, protože to křesťany skutečně chrání. Až sem přijdou ruští vojáci, budeme je vítat květinami a chlebem," rozplývá se. Celá křesťanská oblast je jako v kleštích. Z jedné strany Turecko, z druhé Rusko. Která z těchto velmocí toto území dostane, není zatím jisté. Klíčové jednání mezi Putinem a Erdoganem se má uskutečnit druhý týden v lednu.

V kostele v Tal Tamiru právě začíná bohoslužba.

Křesťanky ve zbrani

   Území, kde žijí, sami Asyřané nazývají Beth Nahrajn - tedy Země mezi řekami. A stejně tak se jmenují i jedny z vojenských jednotek - na nášivkách mají ženy a dívky v angličtině vyšité Beth Nahrain´s Women Protection Forces. Rozhodly se nenechat svou zem jen tak lehce. Místo vaření a péče o domácnost vzaly do rukou zbraně a rozhodly se bránit se samy. "Před válkou jsme samozřejmě neměly žádnou vojenskou zkušenost, ale jak IS začal napadat oblast kolem Tal Tamiru, začaly jsme se bránit. Teď jsme součástí organizace Syriac Military Council, která je začleněna pod SDF (Syrian Democratic Forces). Ale jinak máme stejný cíl jako Kurdky z YPJ - porazit islamisty," vypráví drobná bojovnice s bílou, pihovatou pletí.

   Jen co se to ale koalici SDF tvořené Kurdy, Araby a také syrskými křesťany podařilo, vyvstal před nimi další nepřítel - již zmiňovaný útok Turecka. Městečko Tal Tamir se snaží dobýt turecké milice už dva měsíce. Jenže teď sem přijeli Rusové, takže útoky tureckých letadel přestaly. Ačkoliv je dohodnuté příměří, každý den je hlášený nějaký útok tureckých spojenců na křesťany kolem města Tal Tamir, největšího centra křesťanů v severovýchodní Sýrii.

Odcházení

   Jenže křesťané odtud už několik let odcházejí - většinou do Evropy nebo Austrálie. V Sydney žije velká komunita, která už Sýrii opustila. Ve Švédsku dostávají azyl automaticky. Na policejní stanici v Tal Tamiru visí na stěně stará vybledlá fotografie. Jsou na ní zachyceni příslušníci policejních sil Notoro, další z křesťanských bezpečnostních složek. Pětatřicet příslušníků už je v zahraničí, jen devatenáct zůstalo. "Není tu pro nás místo, já bych chtěl také odejít," ukazuje na Facebooku profily svých kamarádů asi šestnáctiletý Jusef.

Kdo se za nás postaví?

   Kostel Marsava v prázdné vesnici Tal Tavir zeje také prázdnotou. Musíme počkat, než chlapi, kteří brání vesnici, seženou zástupce kněze, který má klíče. Před vchodem však na speciálním místě hoří svíce. I když je všude kolem až zlověstné ticho, na nějakou předvánoční meditaci se muži nechystají. Budoucnost je hodně nejistá. Kurdové se pod tlakem invaze byli nuceni spojit s režimem Bašára Asada, aby zabránili Turecku v dalších útocích.

   Ty umožnilo také stažení amerických jednotek z pohraničního pásu. Jednotky SDF se musely stáhnout až 32 kilometrů od hranic. Nikdo neví, jak vlastně bude tato část země, doposud spravovaná Kurdy, fungovat dál. "Nám nevadí, že se vrátí režim Bašára Asada a Rusko. Asad vždy menšiny toleroval. Potřebujeme někoho, kdo se za nás postaví," říká Asyřan Nineb. "Američané nás zradili, nemají vůbec žádný soucit s obyčejnými lidmi, lidi je nezajímají. A Rusové? Zatím nevíme, moc toho zatím nepředvedli," pokračuje.

   Křesťané se mnohem více než Asada bojí radikálního islámu představovaného nyní právě Tureckem podporovanými milicemi SNA (dříve TSFA). Jejich propojení s IS potvrzuje také mluvčí DF Mustafa Bali: "Máme důkazy, že velitelé IS nyní velí Tureckem podporovaným jednotkám v Tal Abjádu a Serekaniji. Jsou to titíž lidé, proti nimž tu bojujeme už více než pět let. Do SNA se včlenily také další radikální skupiny, jako Sultan Murad nebo Ahrar aš-Šarkíja."

   Radikální islamisté a jejich útoky způsobili, že kdo mohl, odešel. Kolem Tal Tamiru je 33 křesťanských vesnic, některé jsou třeba jen kilometr od pozic tureckých sil, jež je ostřelují. Jen ve dvanácti vesnicích však stále žijí lidé. Ostatní jsou prázdné. "V roce 2015 v této oblasti žilo 18 000 asyrských křesťanů. Nyní jich zbyla sotva tisícovka," říká Robert Ischo, velitel policejních sil Notoro v Tal Tamiru. "SNA se nám snaží sebrat naši půdu, ukrást zemi našich předků. Nedodržují úmluvy ze Soči a syrská armáda, která má nahradit kurdské SDF, je slabá. Má k dispozici jen lehké zbraně," pokračuje Ischo.

Jazyk Ježíše

   Na bohoslužbu do kostela v Tal Tamiru přichází patnáct starších žen, tři muži a jeden mladík. "Taky chci pryč, do Austrálie, Kanady nebo Evropy. Všichni už odešli, co já tady?" ptá se sám sebe.

   Na závěr tamní kněz Bagoz Išava přidá poselství všem lidem dobré vůle. V aramejštině, jazyce Ježíšově, působí až posvátně.

   Jenže kněz i všichni v kostele vědí, že lidí dobré vůle v této oblasti zásadně ubývá.

Prázdná vesnice Tal Tavir, pár kilometrů odtud jsou Tureckem podporované islamistické milice.