"Lidé budou páchat zvěrstva tak dlouho, dokud budou věřit bludům a nesmyslům." Voltaire

Základy tauhídu: islámský koncept Boha

   UPOZORNĚNÍ: ZVEŘEJNĚNÉ TEXTY Z TÉTO KNIHY, I CELÁ KNIHA, KTERÁ JE ZDE KE STAŽENÍ, SLOUŽÍ POUZE KE STUDIJNÍM ÚČELŮM; S JEJICH OBSAHEM, JAKOŽ I S CELOU KNIHOU, NESOUHLASÍM A POVAŽUJI JE ZA ŠPATNÉ A NEZÁKONNÉ.

URČENO JAK PRO TY, KTEŘÍ JEŠTĚ POCHYBUJÍ O ZLOČINNOSTI ISLÁMU, TAK PRO TY, KTEŘÍ NEPOCHYBUJÍ A CHTĚJÍ SI ROZŠÍŘIT OBZORY.

ke stažení ZDE

   Kniha byla v roce 2012 v češtině vydána Muslimskou obcí v Praze (!), jejíž autor je dr. Abu Ameenah Bilal Philips. Autor vystudoval Islámskou nauku na Islámské univerzitě v Medíně v Saúdské Arábii, Islámskou teologii na Pedagogické fakultě Rijádské univerzity a Islámská studia na Waleské univerzitě ve Velké Británii. Na zadní straně českého překladu jsou tyto dva texty:

"Povinná četba pro všechny, kdo si přejí správně pochopit náboženství islámu. ´Základy tauhídu´ vám zevrubně objasní, co islám míní pod výrokem ´Jediný Bůh!´ Na komentovaných příkladech popření Alláhovy jedinečnosti u různých kultur a náboženství autor dokazuje, že islám je jediným pravým a ryze monoteistickým náboženstvím." (Hediyah Al-Amin, redaktor deníku The Peninsula, Dauhá, Katar)

"Toto je první kniha napsaná v angličtině (nikoli přeložená do angličtiny), jež se zabývá podstatou islámu tak, jak je tradičně chápána. Její přínos tkví v tom, že vám pomůže jasně a jednoznačně pochopit ústřední pilíř islámu." (Amjad Khan, výkonný ředitel týdeníku The Weekly Gulf Times, Dauhá, Katar)

   PŘEKLAD ČESKÉHO VYDÁNÍ NENÍ ÚPLNÝ - CHYBÍ V NĚM NĚKTERÉ PASÁŽE, JAKO TŘEBA O TOM, ŽE JE POVINNOSTÍ MUSLIMŮ ZABÍT OSOBY USVĚDČENÉ Z ČARODĚJNICTVÍ - ZDE 

Výňatky z knihy:

   A proto značná část víry v jedinečnost uctívání Alláha si žádá zavedení islámské legislativy šarí´i, zvláště v zemích, kde muslimové tvoří většinu populace. Alláhův zákon musí být znovu zaveden v takzvaně muslimských zemích, kde vlády vládnou podle dovezených kapitalistických či komunistických ústav a kde islámské právo buď úplně vymizelo, nebo bylo vytlačeno do několika mála vcelku nevýznamných oblastí. Podobně i muslimské země, kde islámské právo je zakotveno v knihách, ale řídí se světskými zákony, musí tyto zákony usměrnit v souladu s šarí´ou, vzhledem k tomu, že pokrývá všechny aspekty života. Přijetí neislámských pravidel místo šarí´i v muslimských zemích je aktem polyteismu (širk) a nevíry (kufr). Ti, kdo mají moc to změnit, musí tak učinit, zatímco ti, kdo tuto moc nemají, musejí veřejně vystupovat proti uplatňování světských zákonů a vyžadovat zavedení šarí´i. A pokud ani to není možné, je nutno své neislámské vlády upřímně nenávidět a pohrdat jimi k uspokojení Alláha a udržení víry v Jeho jedinečnost (tauhíd). (str. 27)

   Termín Tághůt (falešní bohové) znamená cokoli, co je uctíváno vedle Alláha či místo Něj. Například láska je formou uctívání a ve své dokonalé formě by měla být směřována pouze k Alláhovi. V islámu je láska k Alláhovi vyjádřena naprostou poslušností vůči Němu. Není to ten druh lásky, který člověk cítí ke stvoření, tedy k rodičům, dětem, jídlu apod. Milovat Alláha touto pozemskou láskou znamená snížit Jej na úroveň Jeho stvoření, a to je polyteismus neboli širk v uctívání Alláhových jmen a přívlastků. Láska, jež je aktem uctívání, znamená totální odevzdání vlastní vůle Alláhovi. Proto Alláh řekl Prorokovi (s), aby sdělil věřícím: "Rci: ´Milujete-li Alláha, pak mne následujte a Alláh vás za to bude milovat.´" (Korán 3:31) Prorok (s) také pravil svým společníkům: "Nikdo z vás není opravdovým věřícím, dokud mne nezačne milovat více než své dítě, svého otce a celé lidstvo." Láska k Prorokovi (s) se nezakládá na lidskosti, ale božském původu jeho poselství. Proto je, stejně jako láska k Alláhovi, vyjádřena absolutní poslušností vůči jeho příkazům. V posledním zjevení Alláh pravil: "Kdo je poslušen posla, je poslušen i Alláha..." (Korán 4:80) "Rci: ´Poslouchejte Alláha a posla Jeho..." (Korán 3:32)

   Jestliže člověk dopustí, aby jeho láska k někomu či něčemu stála mezi ním a Alláhem, pak jde o uctívání oné věci či člověka. Takto se mohou peníze nebo dokonce i touhy stát něčím bohem. Prorok (s) pravil: "Ten, kdo uctívá mince (dirham), bude navždy chudý." A Alláh pravil v Koránu v súře al-furqán: "Myslíš, že tomu, kdo si vzal jako své božstvo vášeň svou..." (Korán 25:43) Před širkem v uctívání jsme důrazně varováni, protože odporuje samotnému účelu stvoření, jež je vyjádřen v tomto Alláhově výroku: "A džiny a lidi jsem jedině proto stvořil, aby Mne uctívali (Korán 51:56) Velký širk představuje největší akt vzpoury vůči Pánu vesmíru, a proto je i nejvážnějším hříchem. Je to hřích tak velký, že doslova vymaže všechny dobré skutky, které člověk může vykonat, a zaručí jeho nositeli věčné zatracení v Pekle. Proto jsou falešná náboženství založena právě na tomto druhu širku. Všechny člověkem stvořené systémy tak či onak vyzývají své stoupence, aby uctívali stvoření. Křesťané jsou vyzýváni, aby se modlili k člověku, Božímu proroku Ježíšovi, kterého považují za ztělesnění Boha. Katolíci mezi křesťany se modli k Marii jako "matce Boží", k andělům jako k Michaelovi, jenž je uctíván 8. května a 29. září, kdy má sv. Michal svátek, a také k lidským svatým, ať už opravdovým, nebo vymyšleným. Muslimové, jejichž formy uctívání spadají do tohoto druhu polyteismu, se modlí k proroku Muhammadovi (s) nebo k mystikům v súfijské hierarchii svatých, protože věří, že jejich modlitby budou vyslyšeny, ačkoliv Alláh v Koránu jasně řekl: "Rci: ´Domníváte se snad, že až se k vám dostaví trest od Alláha či až Hodina udeří, že budete vzývat někoho jiného než Alláha? Odpovězte, jste-li pravdomluvní...´" (Korán 6:40) (str. 34 - 35)

   Proto je povinností člověka jít cestou proroků, jelikož je to jediná cesta, která je skutečně v harmonii s přirozeností člověka. Člověk by si také měl dávat velký pozor, aby nedělal věci jenom proto, že je dělali rodiče a rodiče jeho rodičů, zvláště když ví, že jde o špatné zvyklosti. Když nebude následovat pravdu, bude patřit ke svedeným lidem, o nichž Alláh říká v Koránu v súře al-baqara: "A když je jim (nevěřícím) řečeno: ´Následujte to, co Alláh seslal!´, odpovídají: ´Nikoliv, my budeme následovat zvyklosti, jež u otců svých jsme nalezli.´ Avšak co když otcové jejich ničemu nerozuměli a nebyli správnou cestou vedeni?" (Korán 2:170) Alláh nám zakazuje poslouchat rodiče, chtějí-li po nás dělat něco, co se příčí cestě proroků. V Koránu v súře al-´ankabút pravil: "A radu jsme dali člověku být dobrý vůči svým rodičům; přimějí-li tě však, aby ke Mně přidružoval to, o čem nemáš žádného vědění, pak je neposlouchej." (Korán 29:8) (str. 42 - 43)

   Podobně skutek může vypadat jako špatný, i když je ve skutečnosti dobrý. Například někdo může namítnout, že useknutí ruky za krádež je barbarské, nebo že zbičování za pití alkoholu je nelidské, a tak může takové tresty považovat za příliš tvrdé a tedy vůbec ne dobré, a přitom jde o tresty nařízené Alláhem a Jeho Prorokem, a jejich dobrý vliv na společnost mluví sám za sebe. (str. 44)

   Proto platí, že v islámu nemá víra v astrologii a její uplatňování žádné opodstatnění. Kdo se snaží překroutit slova náboženských textů, aby vyhovovala jeho pokřiveným touhám, dělá v podstatě to samé, co židé. Židé vytrhli z kontextu verše z Tóry, a pak záměrně měnili význam jejich slov. (str. 68 - 69)

   Poté, co poukáže na pokrytectví židů ohledně proroctví, jež jim bylo sesláno, Alláh jde ještě dále a odhalí lež, kterou si vymysleli o proroku Sulajmánovi (Šalamounovi) (mír s ním): "A následovali to, co hlásali satani v době vlády Šalamounovy. Šalamoun však nebyl nevěřící, avšak satani jimi byli, když učili lidi magii a tomu, co bylo v Babylóně sesláno dvěma andělům, Hárútovi a Márútovi. Ti dva však nikoho nezačali učit, aniž by řekli: ´My jsme toliko pokušitelé, nebuďte tedy nevěřící!´ A od nich dvou se naučili, jak se zasévá rozkol mezi mužem a manželkou jeho, avšak oni tím neuškodí nikomu, leda z dovolení Alláhova. A naučili se tomu, co jim škodí, ale neprospívá, a přitom věděli, že kdo si toto (kouzlo) koupí, nebude mít podíl na Onom světě. Bídná byla cena, za kterou své duše zaprodali - kéž by to byli věděli!" (Korán 2:102)

   Židé ospravedlňovali své využívání magie v rámci ezoterického mystického systému zvaného kabala tvrzením, že se ji naučili od samotného proroka Šalamouna. Alláh vysvětluje, že poté, co odhodili písmo pocházející od Alláha za svoje záda a odmítli posledního Proroka, dali přednost magickým formulím, kterým je naučili ďáblové. Tito ďáblové spáchali akt nevíry už tím, že je to učili. Kromě toho je naučili čarodějnickému umění zvané astrologie. Astrologii vyučovali za dávných časů dva andělé jménem Hárút a Márút, kteří byli sesláni, aby vyzkoušeli Babyloňany. Předtím, než je začali učit základy magie, je oba andělé varovali, aby nepáchali akt nevíry tím, že se naučí čarodějnictví, ale lidé na jejich varování nedali. Naučili se z astrologie, jak zasívat mezi lidi nepřátelství a jak ničit manželství, a to do takové míry, že si mysleli, že mohou uškodit každému, komu se jim zlíbí. Avšak pouze Alláh je jediný, kdo rozhoduje, koho kouzlo ovlivní a koho ne. Znalosti, které se naučili, pro ně neměly skutečný užitek, a sami se tím jenom poškodili. Jelikož akty nevíry jsou základem každé magické praxe, svým počínáním si zajistili místo v Ohni pekelném.

   Židé, kteří se naučili těmto uměním, dobře věděli, že na ně padne Alláhův hněv, protože magie byla v jejich písmech zakázaná. Následující verše lze nalézt právě v Tóře: "Až vstoupíš do země, kterou ti dává Hospodin, neuč se jednat podle ohavností oněch pronárodů. Ať se u tebe nevyskytne nikdo, kdo by upálil jako oběť svého syna nebo dceru, ani věštec obírající se věštbami, mrakopravec ani hadač ani čaroděj ani zaklínač ani ten, kdo se doptává duchů zemřelých, ani jasnovidec, ani ten, kdo se dotazuje mrtvých. Každého, kdo činí tyto věci, má Hospodin v ohavnosti. Právě pro tyto ohavnosti Hospodin, tvůj Bůh, před tebou vyhání ony pronárody." (Pátá Mojžíšova 18:9-12) Avšak Židé své písmo ignorovali a dělali, že tam nejsou. V Tóře se také píše, že kdokoli se podílí na umění magie, bude navěky přebývat v Ohni pekelném, zcela odříznut od veškerých odměn Ráje. Avšak židé tyto verše z Tóry odstranili a jali se provozovat magii. Alláh uzavírá tyto verše lítostivým konstatováním, kterým potvrzuje vážnost jejich situace. Kdyby jen židé věděli, jaký je čeká trest v příštím životě, uvědomili by si, jak strašný spáchali čin, když zaprodali budoucnost svých duší výměnou za pár laciných triků v tomto životě. (str. 72 - 73)

   (Alláh) je Stvořitelem a vesmír a jeho obsah jsou součástí Jeho stvoření. Nicméně Jeho přívlastky fungují v Jeho stvoření bez omezení. Alláh všechno vidí, slyší a ví a je prvotní příčinou všeho, co se děje ve stvořených světech. Nic se neděje bez Jeho vůle. V důsledku lze říci, že islámské pojetí Alláha ve vztahu k Jeho stvoření je v podstatě dualistické, avšak ve vztahu k Alláhu samotnému či stvoření samotnému je přísně monoteistické. Je dualistické v tom smyslu, že Alláh je Alláh a stvoření je stvoření. Dvě oddělené entity, Stvořitel a stvoření, Nekonečno a konečno. Ani jeden z nich není tím druhým, a oba dohromady nejsou jedním. Zároveň je islámská koncepce nekompromisně monoteistická v tom smyslu, že Alláh je absolutně jediný, nemá rodiče, potomky ani partnery. Je jedinečný ve Své božskosti a nic se Mu nepodobá. Je jediným zdrojem síly v tomto vesmíru a vše závisí jen na Něm. Podobně jde pevně o unitářskou koncepci vzhledem ke stvoření, protože veškerý vesmír i vše, co obsahuje, bylo stvořeno Alláhem samotným. Všechny stvořené bytosti a entity pocházejí od stejného Stvořitele, a jako takové se skládají ze stejných elementárních částic, stavebních jednotek "přírody". (str. 79 - 80)

   Jelikož šarí´a neboli islámská legislativa je završená a úplná, tak z toho plyne, že tvrzení, že Prorok (s) přišel ve snu s nějakými vylepšeními, jsou vždy falešná. Takové tvrzení by totiž znamenalo dvě věci: (1) Že Prorok (s) během svého zdejšího života nesplnil své poslání, a (2) že Alláh si neuvědomoval budoucnost svého národa, a proto neseslal nezbytná přikázání už během Prorokova života. Avšak oba předpoklady jsou v rozporu se základními principy islámu. (str. 100)

   Každý člověk v něčem nějak převyšuje ostatní a každý má určité odpovědnosti, za které se musí zodpovídat. Prorok (s) pravil: "Každý z vás je pastevec, a každý je zodpovědný za své stádo." Tyto odpovědnosti jsou základní složkou zkoušky v tomto životě. Jsme-li vděční Alláhovi za Jeho dary a používáme je správně, uspějeme - jinak zkouškou neprojdeme. Patrně největší zkouškou odpovědnosti je však Alláhův dar upřednostnění člověka nad veškerým stvořením. Tento dar potvrdil Alláh, když poručil Andělům, aby se uklonili před Adamem. Jde o dvojí zodpovědnost: A - obnáší to osobní odpovědnost za přijetí islámu neboli naprosté odevzdání se Alláhovi. B - obnáší to i skupinový závazek, že zavedeme Alláhovy zákony všude na zemi. A proto jsou věřící v Alláhových očích vysoko nadřazeni nevěřícím, protože přijímají své odpovědnosti. V súře Áli ´Imrán Alláh pravil: "Vy jste národ nejlepší, jenž kdy povstal mezi lidmi; vy přikazujete dobré a zakazujete špatné a věříte v Alláha." (Korán 3:110) (str. 102)

Sjednocení Alláha s člověkem

   Nic nemůže uniknout Alláhovu poznání, a moudří jsou proto ti, kdo se podle toho řídí. Moudří lidé cítí Jeho přítomnost za všech okolností. Pečlivě vykonávají všechny závazné povinnosti (fard) a zbožně se snaží nahradit všechny nevyhnutelné nedostatky a opomenutí prováděním celé řady dobrovolných aktů uctíváním Alláha. Tyto dobrovolné skutky pomáhají ochraňovat závazné islámské povinnosti. Například v období nějaké slabosti nebo duchovní krize člověk může polevit v plnění svých povinností. Nicméně ti, kdo vykonávají navíc i dobrovolné akty, mohou zanedbat některé z nich, a své závazné povinnosti mohou dodržet. Kdyby neměli tento ochranný štít dobrovolných skutků a upadli do období duchovní lenosti, pravděpodobně by vynechali nebo opomenuli některé ze svých islámských povinností. Čím více někdo posiluje své závazné povinnosti konáním dobrovolných aktů uctívání, tím více se slaďuje se šarí´ou, vůlí Všemocného Alláha. Alláh představil tuto zásadu ústy Proroka (s) v tomto svém výroku:

"Nejmilovanější věc, s níž se můj služebník může ke Mně přiblížit, je vykonávání povinností, jež jsem mu uložil. Můj služebník se Mi přiblíží ještě více, když bude konat dobrovolné akty uctívání, a tehdy jej budu milovat. Když jej miluji, stávám se jeho sluchem, kterým pak poslouchá, jeho zrakem, jímž vidí, jeho rukou, jíž bere, a jeho nohou, po níž chodí. Když Mě poprosí o cokoli, dám mu to, a když u Mne hledá útočiště, ochráním jej."

   Tento přítel či spojenec (wálij) Alláhův uslyší, uvidí, vezme a přijde jen k tomu, co je povolené (halál), zatímco se zřetelně vyhne všemu zakázanému (harám), stejně jako všemu, co k tomu vede. To je jediný opravdu hodnotný cíl, kterému stojí za to zasvětit svůj život. Jeho dosažení je dokonalým dovršením duální lidské role jakožto Alláhova služebníka a místodržitele na zemi. Avšak nelze jej dosáhnout jinak než cestou předepsanou v Prorokových výrocích (hadísech). Nejprve musí člověk dodržovat všechny základní povinnosti, pak musí vytrvale a pravidelně provádět předepsanou sunnu dobrovolných aktů uctívání, přesně podle Prorokovy sunny. Alláh to v súře Áli-´Imrán ještě zdůrazňuje tím, že přikázal Prorokovi, aby tuto skutečnost sdělil věřícím: "Rci: ´Milujete-li Alláha, pak mne (Muhammada) následujte a Alláh vás za to bude milovat.´" (Korán 3:31) Proto lze Alláhovy lásky dosáhnout pouze přísným dodržováním cesty (tj. sunny) Jeho Proroka (s) a bedlivým vyhýbáním se všem inovacím ve věcech víry. Tuto zásadu obsahuje i následující hadís, ve kterém Prorok (s) podle Abú Nadžíha říká:

"Držte se mé sunny a cesty správně vedených chalífů. Zakousněte se do ní všemi zuby. A dávejte si pozor na inovace ve víře, neboť jsou herezí, a hereze vás svede do Ohně pekelného."

   Ten, kdo se přísně řídí touto zásadou, bude slyšet jen to, co si Alláh přeje, aby slyšel. Neboť Alláh popsal zbožné a cnostné lidi takto: "... A když jsou (tj. věřící) posměšně osloveni lidmi nevědomými, odvětí jen: Mír!" (Korán 25:63) Na jiném místě v Koránu Alláh také pravil: "On seslal vám již v Knize: ´Když uslyšíte, že někdo popírá a tropí si posměch ze znamení Alláhových, nesedejte si s nimi, dokud se nepohrouží do jiného rozhovoru (nezmění téma), jinak jim budete podobni...´" (Korán 4:140) Když člověk poslouchá jen to, co si Alláh přeje, aby slyšel, Alláh se metaforicky stává jeho sluchem. Podobně se Alláh stává i jeho zrakem, rukama a nohama. Tak zní správné vysvětlení výše uvedeného Prorokova výroku, v němž Alláh konstatuje, že se stává sluchem, zrakem, rukama a nohama člověka. Bohužel byl tento hadís dezinterpretován mystiky jako důkaz správnosti teorie o sjednocení člověka s Alláhem - kéž nás Alláh ochrání. (str. 110 - 111)

   Pravdivé bylo i Prorokovo varování převyprávěné Abú Sa´ídem al-Chudrím:

"Budete následovat zvyky svých předků, centimetr za centimetrem a metr za metrem, a to tak důsledně, že kdyby chtěli vlézt do ještěrčí díry, tak vy půjdete za nimi." Když se ho někdo zeptal, jestli tím myslel židy a křesťany, odpověděl: "A když ne je, tak koho jiného?" (str. 119)

   Prorok (s) výslovně zakázal stavění mešit nad hroby. Jeho manželka ´Áiša vyprávěla, že když posel Alláhův (s) umíral, přitáhl si svůj pruhovaný plášť přes tvář a řekl:

"Nechť Alláh prokleje židy a křesťany za to, že učinili z hrobů svých proroků místa k jejich uctívání." (str. 128)

   Proto je povinností každého upřímného věřícího v Alláha odložit své kulturní zvyklosti a emoční vazby k rodině, kmeni či národu, a osvojit si funkční znalost tauhídu, tohoto základu víry. Neboť pouze skrze aplikaci tohoto poznání člověk může dosáhnout spásy. (str. 136 - poslední odstavec)