"... brněnští gestapáci vháněli vyšetřovancům do útrob pod tlakem studenou vodu..."

Metody mučení Gestapa v Protektorátu Čechy a Morava

"Gestapáci při výslechu vězně nelidsky mučili. Když mu rozbili lebku, přiskočil jeden z nich s fotografickým aparátem, aby zachytil na obrázek krev, která stékala ubožákovi po tváři. Tento snímek byl zabaven v bytě jednoho uprchnuvšího brněnského gestapáka. Nepodařilo se nám zjistit vyšetřovance na snímku, ani gestapáka v pozadí, který se zvířecím výrazem ve tváři pohlíží na krvácejícího vězně. Obrázek o gestapáckých metodách nepotřebuje dalších slov." (text k této fotografii v knize "Byl jsem číslem 7809" od p. Josefa Rudolfa)

   Jen málokterá státní instituce se tak nechvalně proslavila jako Gestapo. Gestapo, celým názvem Geheime Staatspolizei (tajná státní policie) byla policejním útvarem v nacistickém Německu a měla na starosti politické "zločiny".

   Gestapo stála na špici nacistických organizací - nad ní byl už jen samotný Hitler. Disponovala rozsáhlými pravomocemi; mohla kohokoliv zatknout na jakkoliv dlouhou dobu, na základě vlastní libovůle poslat kohokoliv do koncentračního tábora apod. To, čím se stala nechvalně známou, bylo používání krutého sadistického mučení při výsleších.

   S tím, jak rostla expanze nacistického Německa, se vláda Gestapa dostávala i do okupovaných zemích. Nejinak tomu bylo i v Protektorátu Čechy a Morava.

   Některé metody mučení, které gestapáci používali vůči českým občanům, zachytil ve své knize "Byl jsem číslem 7809" pan Josef Rudolf. Součástí knihy jsou i fotografie, které pořídili sami nacisté a dokazují jejich morbidní "zálibu": zachycovat na fotoaparát a kameru jimi páchané zločiny.

   Některé pasáže textů autora nám mohou z dnešního pohledu připadat silně tendenční až nenávistné, je ovšem potřeba si uvědomit, od koho a z jaké doby pocházejí. Pan Josef Rudolf byl nejenže bez soudu, ale i bez jakéhokoliv zdůvodnění (!) vězněn přes rok a tři měsíce v nacistickém vězení Špilberku a smutně proslulých koncentračních táborech Dachau a Buchenwald. Byl svědkem neuvěřitelných hrůz, jichž se nacisté dopustili. Po svém propuštění se dal do psaní knihy popisující jeho zážitky, která z velké části vznikala během 2. světové války v tehdejším Protektorátu Čechy a Morava. Ihned po jejím skončení zkontaktoval množství dalších propuštěných vězňů, včetně jednoho bývalého vězně z Osvětimi, jejichž svědectví ve své knize rovněž zachytil. Kniha samotná vyšla v srpnu 1945. To vše je třeba zohlednit při čtení jeho textů.

   A nyní mu konečně dejme slovo o jednání německých mužů v kloboucích a kožených kabátech přesvědčených o své nadřazenosti, které nám možná bude připadat jako z jiného světa:

"Mezi jejich (míněno Gestapo) četné drobné, ale hrozné mučící nástroje patřily jehly, které byly vyšetřovanému zasunovány pod nehty a byl do nich pouštěn elektrický proud. Bolest byla hrozná. Bylo ji lze přirovnat k bolesti, jakou má pacient, kterému vrtá zubní lékař vrtačkou na obnaženém nervu. Kromě toho brněnští gestapáci vháněli vyšetřovancům do útrob pod tlakem studenou vodu..."

"... O utrpění, jimž zde vězňové procházeli, byl se dal napsat celý román. Vězňové byli mučeni nejrafinovanějšími způsoby. Byli biti vždy jen do hlavy klacky nebo zvláštními gumovými hadicemi, často tak dlouho, až klesli do mdlob. V takovém případě byli poléváni studenou vodou. Když přišli k sobě, bití se opakovalo někdy tak dlouho, až vyslýchaný vypustil duši. Vězňové se vraceli od výslechů často k nepoznání. Měli rozbité hlavy, nosy, natržené uši, vyvrácené prsty na rukou i nohou, byli pobodáni nebo pořezáni. V žádném takovém případě nesměl být vězeň ošetřen..."

"... Gestapácký repertoár byl ve věci výslechů nepřeberný. Nejhorší byly tak zvané vodní výslechy. Vyslýchaný, který se nechtěl přiznat, byl odvlečen do sklepa, svlečen a hozen do ledové vody, kde byl tlačen pod vodu tak dlouho, až ztrácel vědomí a až měl břicho vzduté od vody, kterou musel spolykat. Když ani potom nechtěl mluvit, používali nacističtí pochopové zvláštního zařízení, kterým vháněli vyslýchanému pod tlakem vodu do uší, do nosu a do žaludku, když ještě předtím zkoušeli, jaký účinek bude mít na vyslýchaného střídavý proud vřelé a ledové vody. V této místnosti páchali esesmani strašlivé orgie. Vězňové po každém takovém výslechu museli čistit vany, které byly pokáleny a zakrváceny. Jednou dokonce nalezli na tomto místě svazek ženských vlasů, který byl stržen neohrožené 17leté partyzánce z hlavy i s kůží.

   Někteří vězňové byli spoutáni na rukou i na nohou po celé týdny a leželi v celách mezi ostatními kamarády, na které tento stav působil strašlivě, ale ubožákům pomoci nemohli. Takto spoutaní a přivázaní k posteli byli odvazováni pouze tehdy, když přišla polévka. Na záchod byli tito ubožáci pouštěni jen podle nálady šárů (dozorců).

   Viděl jsem v jedné cele takovým způsobem spoutanou a k posteli přivázanou ženu. Jmenovala se Bohatcová a byla tuším z Maloměřic. V téže cele byla vězněna její matka, která musela přihlížet mučení své dcery. Gestapáci obě ženy obviňovali ze spojení s partyzány..."

"Vražedná salva esesmanské popravčí čety zahřměla a oběti se zhroutili v krvi, která na jednom místě utvořila velkou kalužinu. Na snímku jsou viditelné další menší stopy krve z jiných obětí, popravených předtím. Vrchní gestapák se založenýma rukama, s chorobným uspokojením přihlíží popravě. Krátce po salvě cvakla spoušť gestapáka-sadisty, který jistě netušil, že pro nás zhotovil nezapomenutelný dokument nacistické krvelačnosti." (text k této fotografii v knize "Byl jsem číslem 7809" od p. Josefa Rudolfa)

"Sadističtí gestapáci pořizovali při popravách snímky, kterými se rádi chlubili v okruhu svých známých. Jejich zvrhlé pudy měly jediný klad v tom, že sami gestapáci pořídili obrázkové dokumenty, které je nyní usvědčují z jejich vražedných choutek. Do rukou se nám dostal vzácný doklad o popravě pěti českých vlastenců, kteří se zhroutili v krvi poté, co stiskl gestapák spoušť fotografického aparátu, aby zahřměla salva z pušek popravčí čety esesmanů. Je podobné pravdě, že pět popravovaných na našem obrázku byli partyzáni." (text k této fotografii v knize "Byl jsem číslem 7809" od p. Josefa Rudolfa)

"Tyto dva jedinečné fotografické dokumenty podtrhují v plné hrůze germánskou krvežíznivost. Oběti esesáků si musely napřed vykopat hrob, načež byly postaveny k jeho okraji a vražděny ranou do týlu. Na levém obrázku výstřel z bezprostřední blízkosti odhodil ubožákovi čepici. Současně kat zvedá pravou nohu, aby zavražděného srazil kopnutím do hrobu. Také na pravém obrázku již vyšel vražedný výstřel, kat však místo kopnutí sráží zavražděného do hrobu levou rukou. Z těchto vražd si esesáci pořizovali obrázky pro sadistické osobní potěšení. Tak vypadala nacistickým režimem vyhlašovaná německá kultura ve světle pravdy." (text k těmto fotografiím v knize "Byl jsem číslem 7809 od p. Josefa Rudolfa)