Proč čeští neonacisté nejsou a ani nemohou být vlastenci - II

   "Hrůzy německých koncentračních táborů a žalářů, ve kterých za druhé světové války zahynuly miliony příslušníků evropských národů, porobených Německem, budou tvořit v dějinách lidství nesmazatelnou skvrnu na jméně německého národa z dob hitlerovského režimu. Statisíce zcela nevinných lidí umíraly za nejžalostnějších podmínek hladem, vysílením, nelidským týráním, tak zvanou suchou cestou, zatím co statisíce jiných padly vražednou rukou zvířecích pochopů, nezletilých výrostků, sloužících u zbraně SS, která nosila tak symbolický odznak umrlčí lebky." Josef Rudolf, přeživší buchenwaldský vězeň

Jedním z táborů, kam byli zavíráni Češi, byl koncentrační tábor Buchenwald, ...

... Dachau ...

... či Bergen-Belsen (snímky pořízeny po osvobození těchto táborů).

   Koncentrační tábory tvořily důležitou (ne-li podstatnou) součást hitlerovského represivního aparátu. Vyznačovaly se přísným, despotickým režimem a nacisté do nich zavírali své nepřátelé, ať už skutečné, ideologické či domnělé. Mezi nedobrovolné táborové obyvatele z řad národů ovládaných Německem patřili i Češi.

Divizní generál Josef Zmek zahynul za dosud nevyjasněných okolností v koncentračním táboře Sachsenhausen dne 8. července 1942. Poslán sem byl na osobní příkaz říšského vůdce SS Heinricha Himmlera s poznámkou "návrat nežádoucí".

   První Češi skončili za zadrátovanými ploty nabitých elektřinou hned po 15. březnu 1939. Další větší počet následoval v den vypuknutí 2. světové války - zatčeno bylo nejméně 1 247 Čechů, zejména z důvodu zastrašení ostatního obyvatelstva.

   Po protiněmeckých demonstracích v říjnu a listopadu 1939, během nichž zemřeli student Jan Opletal a dělník Václav Sedláček, Němci uzavřeli české vysoké školy, 9 studentů bez soudu popravili a dalších 1 200 vysokoškoláků odvlekli do Sachsenhausenu a dalších táborů.

   V průběhu 2. světové války nacisté internovali další tisíce Čechů do těchto strašlivých zařízení, odkud se jich tisíce už nevrátili.

Mauthausen

   Zvláštní místo, co se týče českých vězňů, zaujímá koncentrační tábor Mauthausen u stejnojmenného rakouského města.

Koncentrační tábor Mauthausen dnes.

   Koncentrační tábor Mauthausen byl nejtvrdší a nejhorší z "klasických" německých koncentračních táborů, fakticky šlo o vyhlazovací tábor. Likvidace vězňů probíhala hlavně prací - podvyživení a vysílení museli ze sousedního lomu tahat vytěžené kameny po schodech, nazývaných "schody smrti", k táboru. Dále zde byla plynová komora a také tu probíhaly popravy střelbou. Dozorci SS své oběti nejprve stříleli kousek za táborem, později v jedné malé místnosti, pro oklamání vražděných maskované jako lékařská ordinace.

   Tímto způsobem bylo zastřeleno také 262 Čechů - rodinných příslušníků a spolupracovníků československých parašutistů - zatčených po atentátu na Reinhardta Heydricha, včetně dětí ve věku 14 - 17 let. Dalších 31 Čechů esesáci popravili 26. ledna 1943 a posledního Františka Pecháčka 3. února 1944. Celkem se jednalo o 294 Čechů, z toho 150 žen (jmenný seznam ZDE).

   V tomto pekle zahynul téměř každý čtvrtý Čech z celkového počtu zabitých Čechů v nacistických koncentrácích.

Litoměřice

   Také na českém území se během 2. světové války nacházela nacistická vězeňská zařízení, mj. i pobočky koncentračních táborů. U Litoměřic nacisté zřídili pobočný tábor koncentračního tábora Flossenbürg. Největší část vězňů tvořili Poláci a Rusové, zastoupeni byli ovšem i Češi.

   Jaké podmínky v táboře panovaly nejlépe dokládají následující dvě fotografie:

Osvobozený vězeň koncentračního tábora Litoměřice.

Otevřený masový hrob s ostatky zavražděných vězňů koncentračního tábora Litoměřice.

Buchenwald

   Podmínky a poměry v koncentračním táboře Buchenwald podrobně popsal přeživší vězeň Josef Rudolf ve své knize "Byl jsem číslem 7809". Jako příklad uvádím jeden ze způsobů, kterým byli vězni v tomto táboře trestáni:

   "Dva heftlinci museli přinést stolek pro ´výplatu´. Tento stolek se povaloval vždy na apeláku blízko brány. Jednou jsem si ho rychle prohlédl a viděl jsem, že je silně potřísněn krví, starou i čerstvou. Heftlink, který byl vyplácen, postavil se proti nízkému stolku, který sahal vězni asi po pás. Stolek byl na svém povrchu prolnut tak, aby k němu mohlo přilehnout tělo. Do této prohlubeniny položil delikvent své břicho a poskytl tak šárům přesný terč k ´výplatě´. Vyplácelo se býkovcem nebo holí pět až pětadvacet ran, podle stupně provinění. ... Výplata se prováděla bezohledně. Starší vězni v táboře mi řekli, že při výplatě mnoho vězňů vypustilo duši. ... Když byli vězni ztlučeni, museli se postavit do řad, na povel spustili všichni kalhoty, a poté, zvednuvše košile, museli vystrčit zadnice. Velitel tábora a řada šárů pak vězně obcházeli a znalecky zkoumali rozšvihané zadky, z nichž prýštila krev. Staří praktikové z řad vězňů říkali, že padnou-li dvě rány holí na jedno místo, kůže musí bezpodmínečně prasknout. Po ráně býkovcem kůže nejen praskla, ale každou ránu prý bylo cítit až na kosti."

Buchenwaldské krematorium.

Závěr

   Nacisté věznili Čechy i v dalších nechvalně proslulých táborech jako např. Dachau, Sachsenhausen či Flossenbürg. V těchto a dalších nacistických koncentračních táborech zemřelo celkem 20 000 Čechů (do tohoto počtu nejsou započítáni čeští Židé a Romové), z toho přes 4 000 v koncentračním táboře Mauthausen.