Proč čeští neonacisté nejsou a ani nemohou být vlastenci - III

   "Popravčí stroj je prostý a důmyslný. Hlava přesahuje přes okraj lavice, čelo podepíná široký pás, krk odsouzencův sevře ´španělský límec´. Následuje dopad nože. Celý akt popravy trvá něco přes minutu, zapisovatel zaznamenává přesný čas..." vězeň o průběhu poprav v pankrácké věznici

Brig. gen. Josef Tacl byl popraven v Berlíně-Plotzensee dne 2. 9. 1942. (Vlast a čest byly jim dražší nežli život, Eduard Stehlík a Ivan Lach, Dvůr Králové nad Labem 2000)

   Stovky Čechů nacisté za války popravili - střelbou, oběšením i stětím gilotinou. Některé zde zveřejněné fotografie pořídili sami Němci pro vlastní potěšení. Podrobnější informace o popravách Čechů naleznete ZDE a ZDE.

Poprava českých partyzánů (fotografie pořízena jedním esesákem). (Byl jsem číslem 7809, Josef Rudolf, Brno 1945)

Popravčí četa esesmanů a jejich oběti (snímek pořízen jedním Němcem). (Byl jsem číslem 7809, Josef Rudolf, Brno 1945)

Praha - Pankrácká věznice (pankrácká sekyrárna)

   Jedním z popravišť v Protektorátu Čechy a Morava byla "pankrácká sekyrárna". V budově bývalé věznice krajského trestního soudu v Praze byla po okupaci zřízena policejní věznice gestapa. Na jaře 1943 tu byla vybudována popravčí místnost s gilotinou (sekyrárna), popravovalo se tu i oběšením. Předtím byli odsouzenci k smrti posíláni zejména do Drážďan (asi 500 osob, za celou dobu války asi přes 800). Popravy byly na Pankráci prováděny od 5. dubna 1943 do konce války - posledních 5 lidí bylo popraveno 26. dubna 1945. Po vypuknutí povstání 5. května 1945 bylo z cel smrti osvobozeno ještě 52 mužů a 3 ženy. Celkem bylo na Pankráci popraveno 1 075 osob (z toho 155 žen).

   Zápisky jednoho z vězňů, který byl chodbařem, informují o průběhu poprav:

   "Z přípravných cel odvádějí dva dozorci odsouzence do popravčí místnosti. Tam sedí za stolem státní zástupce, vládní rada a zapisovatel. Za odsouzencem se mezitím rozhrne opona a postaví se dva katovi pomocníci, kteří jej uchopí za ruce (které jsou vzadu spoutány), kat položí mu ruku zezadu před obličej, zakryje mu oči. Pak několik rychlých kroků do druhé místnosti, částečně kryté oponou. Státní zástupce má svůj stůl postaven tak, že může aktu popravy přihlížet. Tam porazí odsouzence na lavici a popravčí stroj se spustí.

   Popravčí stroj je prostý a důmyslný. Hlava přesahuje přes okraj lavice, čelo podepíná kožený pás, krk odsouzencův sevře ´španělský límec´. Následuje dopad nože. Celý akt popravy trvá něco přes minutu, zapisovatel zaznamenává přesný čas. Vše se děje v poklusu. Muži jsou popravováni v civilních kalhotách, ženy jsou oděny v sukni a košili s velkým výstřihem. Vlasy mají ostříhány a nahoru vyčesány. Hlava popraveného spadne do připravené plechové nádoby. Mrtvolu odnesou pak katovi pacholci na nosítkách do třetí místnosti, kde jsou již připraveny bedny na tělesné pozůstatky. Uprostřed místnosti je kanálek, kde nebožtík dokrvácí. Hlava popraveného je položena mezi nohy. Odvoz těl popravených je proveden večer hromadně nákladními auty do strašnického krematoria, kde po provedené kremaci je popel naházen do společné jámy."

   Za popravu a kremaci bylo pozůstalým účtováno 500 korun. Katův pomocník R. Týfa k chování odsouzených vězňů po válce vypověděl:

   "Většina vězňů se chovala před popravou velmi statečně a klidně. Jen někteří omdleli, když je předával státní návladní katovi. V takovém případě byl odnesen odsouzenec ve mdlobách na prkno u sekyry a sťat. Ostatní šli docela klidně, lehli si takřka sami na prkno u sekyry. Někteří volali na chodbě, když byli vedeni do popravčí místnosti ´Ať žije Stalin´, ´Pravda vítězí´ anebo pozdrav kamarádům na kobkách, nebo ´Ať žije Československo´ a podobně. Za podobné výkřiky byli od dozorců obvykle ještě na chodbách zbiti, ale i Kříž-Kreuz a také kat Weiss je políčkovali nebo bili rukama, aby mlčeli."

pankrácká gilotina

místnost s rakvemi

Místnost s posunovacími háky na věšení. Státní zástupce, vládní rada a zapisovatel popravě přihlíželi z přilehlé místnosti.

Brno - Kounicovy koleje

   Dalším z popravišť na českém území byly Kounicovy koleje v Brně. Po uzavření českých vysokých škol 17. listopadu 1939 tu gestapo vytvořilo policejní věznici, kterou prošlo několik desítek tisíc vězňů. Popravy se tu konaly od prvního stanného práva (28. září 1941) do konce války. Celkem bylo popraveno na 800 osob, poslední poprava proběhla 18. dubna 1945. Popravám někdy přihlíželi brněnští Němci.

   Popravy se prováděly oběšením nebo zastřelením (zejména v době stanného práva). Mezi bloky pod sgrafitem sv. Václava byly ke stěně umístěny pytle s pískem a dřevěné desky, na které byl odsouzenec uchycen tak, že spíše visel než stál. Popravčí četu střílející ze vzdálenosti 5 - 6 metrů tvořilo během 1. stanného práva osm mužů. Během druhého stanného práva, kdy se popravovali dva odsouzenci naráz, střílelo 16 mužů (osm stálo a osm v pokleku). Popravčí četa měla střílet na hruď, oběť pak ještě dorážel ranou z pistole do hlavy velící důstojník. Mrtvá těla byla odvážena ke spálení do brněnského městského krematoria.

Dvorek Kounicových kolejí, kde byli vězni věšeni nebo stříleni. (1)

Dvorek Kounicových kolejí, kde byli vězni věšeni nebo stříleni. (2) Dobový text k těmto dvěma obrázkům: "Za tímto pažením, tváří k dřevěné ohradě byly ranami do týla stříleny oběti v této krvavé střelnici, kam Němci vodili za Heydrichády své soukmenovce i mládež na podívanou. Celkový pohled na dvorek Kounicových kolejí, proměněný v popraviště."

Dobový text k těmto fotografiím: "Dne 16. dubna 1945 byl na dvoře právnické fakulty v Brně popraven gestapák untersturmführer Mayer, který si chtěl zajistit beztrestnost tím, že navázal v poslední chvíli styk s partyzány. Mayera museli oběsit, ačkoliv se bránili, z Kounicových kolejí přivezení vězňové Reis a Klein, kteří byli ihned po popravě zastřeleni ranami do týlu a zahrabáni společně s Mayerem v jámě na dvoře Kounicových kolejí. Uprostřed exhumovaný Mayer, po stranách ubožáci Reis a Klein, kteří museli zemřít, aby se svět nedověděl, že také mezi gestapáky byli zrádci. (Byl jsem číslem 7809, Josef Rudolf, Brno 1945)

Další místa, kde docházelo k popravám Čechů

   Značná část odsouzených k smrti byla popravena mimo české území v koncentračních táborech (zejména Mauthausen) a věznicích. Šlo zejména o věznice v Berlíně-Plötzensee, Drážďanech, Vratislavi (Breslau), Waldheimu, Bayreuthu, Budyšíně, Ebrachu, Wohlau, Zwickau, Lipsku, Straubingu, Mnichově, Ambergu ad.

   Jenom v Plötzensee bylo popraveno 677 Čechů. V Drážďanech bylo popraveno 846 Čechů. V Breslau nacisté popravili minimálně 668 Čechů a dalších 67 zde zemřelo na následky věznění.

Ukázka účtu za popravu (300 říšských marek). Odbojář Vojtěch Vrňata byl popraven v Berlíně 8. září 1943 v 5.25 hodin. (pro zvětšení klikni ZDE)

Veřejné popravy

   Tyto popravy se v protektorátu prováděly např. při protipartyzánských akcích. V listopadu 1944 státní ministr SS-Obergruppenführer K. H. Frank nařídil, aby zajatí "bandité" byli pro výstrahu veřejně věšeni a jejich těla byla na šibenici ponechána po dobu 48 hodin, na což mělo dohlížet české četnictvo:

   "Jako odstrašující prostředek proti banditům v pohraniční oblasti je nutno ihned podrobit krátkému řízení větší počet banditů polapených v pohraniční oblasti, jakož i jejich pomahačů a osob, které uprchly z práce a o kterých se dá předpokládat, že se chtějí přidat k banditům, a veřejně je pověsit v místech nebo okolí míst, ve kterých se bandité dopustili přepadu. Popravení zůstanou viset veřejně na šibenici 48 hodin a budou po patřičném oznámení hlídáni českým četnictvem, aby se v každém případě zabránilo jejich odříznutí.

   Povolení k provedení zvláštního řízení (sonderbehandlungu) si vyžádejte osobně telefonicky u mne. Služebny v pohraniční oblasti je třeba výslovně upozornit na to, že z politického hlediska je žádoucí, aby v nejbližších dnech byl proveden větší počet takových exekucí a z tohoto důvodu má přestat předávání (dopadených osob) soudům."

V Lískovci (okres Frýdek-Místek) bylo 3. září 1943 veřejně oběšeno pět mužů poté, co zde byl 1. září 1943 proveden první úspěšný trhavinový útok na projíždějící vlak v protektorátu. Gestapo nebylo schopno odhalit skutečné pachatele, proto bylo pro výstrahu oběšeno pět mužů z okolních obcí (Z. Žáček, J. Ermis, J. Lichnovský, J. Drozd, B. Janáček) zatčených již dříve pro jinou odbojovou činnost.

Dva partyzáni oběšení ve Sloupu u Blanska 20. ledna 1945.

Esesáci se chystají popravit českého občana na telegrafním sloupu. (Byl jsem číslem 7809, Josef Rudolf, Brno 1945)

Výstřižek z protektorátních novin oznamující popravu Čechů - pro zvětšení klikni ZDE

Neúplný seznam veřejných poprav v protektorátu:

• V Horním Těrlicku byl 23. ledna 1942 veřejně oběšen polský odbojář F. Trela.
• V Těšíně bylo 20. března 1942 za přítomnosti asi deseti tisíc nahnaných obyvatel oběšeno 24 odbojářů.
• Na Kobyliské střelnici v Praze byli 8. července 1943 zastřeleni čtyři protektorátní četníci (J. Jirásek, J. Bojas, F. Rajmon, F. Famfulík) zapojení do odboje. Popravě muselo pro výstrahu přihlížet 150 příslušníků protektorátního četnictva.
• V Lískovci (okres Frýdek-Místek) bylo 3. září 1943 veřejně oběšeno pět mužů poté, co zde byl 1. září 1943 proveden první úspěšný trhavinový útok na projíždějící vlak v protektorátu. Gestapo nebylo schopno odhalit skutečné pachatele, proto bylo pro výstrahu oběšeno pět mužů z okolních obcí (Z. Žáček, J. Ermis, J. Lichnovský, J. Drozd, B. Janáček) zatčených již dříve pro jinou odbojovou činnost.
• V Mostech u Jablunkova bylo 26. října 1943 veřejně oběšeno 10 lidí.
• V Návsí u Jablunkova bylo 14. února 1944 veřejně oběšeno 5 lidí.
• V Poličné byl na lípě u Bečvy 11. května 1944 oběšen odbojář S. Mikolášek. Tělo bylo na stromě ponecháno 24 hodin.
• V Oldřichovicích bylo 5. června 1944 veřejně oběšeno 5 lidí.
• V obci Jedlí (okres Šumperk) byli 10. července 1944 veřejně oběšeni tři odbojáři (J. Filip, V. Juránek, M. Pavlík).
• V Horní Suché bylo 18. července 1944 veřejně oběšeno 5 lidí.
• V Petřvaldě bylo 11. září 1944 veřejně oběšeno 5 lidí.
• U mostu přes Bečvu v Novém Hrozenkově byli 16. září 1944 veřejně oběšeni V. Koňařík a O. Neumann, kteří se pokusili přejít přejít hranice na Slovensko. Jejich těla byla pro výstrahu na šibenici ponechána po dobu 24 hodin.
• V Zubří (okres Vsetín) byl 5. listopadu 1944 veřejně oběšen V. Procházka, druhý zajatec V. Sedlák se před popravou pokusil utéct a byl zastřelen. Procházkovo tělo zůstalo na stromě viset 48 hodin.
• V Ostravici v osadě Mazák byl 8. listopadu 1944 na stromě veřejně oběšen J. Rogovský, který převáděl prchající přes protektorátní hranici.
• V Růžďce bylo 9. listopadu 1944 na stromech veřejně oběšeno pět mužů, kteří se pokusili přejít hranice na Slovensko (Z. Dvořák, S. Prokeš, V. Indruch, A. Zouhar, J. Král). Těla zůstala na místě viset 48 hodin s nápisy, že šlo o „bandity terorizující pokojné obyvatelstvo“.
• V Dolní Bečvě byli 9. listopadu 1944 před školou veřejně oběšeni čtyři odbojáři (V. Kolanda, J. Jurča, K. Bubla, Š. Králíček). Těla byla na šibenici ponechána 48 hodin.
• V Kunovicích byli 9. listopadu 1944 na stromech veřejně oběšeni čtyři partyzáni a jejich pomocníci (J. Faldyn, F. Kubala, K. Kurečka, K. Šuchta). Těla zůstala na místě viset 48 hodin.
• V Poličné byli 12. listopadu 1944 na lípě u Bečvy veřejně oběšeni partyzáni J. Mazal a M. Ondrašík.
• V Čeladné byli 23. listopadu 1944 na stromě veřejně oběšeni dva pomocníci partyzánů (O. Machander, K. Vinkler), těla zůstala na místě viset 48 hodin s nápisem „Pomáhal jsem banditům“.
• V Dolní Bečvě byl 23. listopadu 1944 na stromě před zraky manželky a dětí veřejně pověšen O. Tošenovský, tělo zůstalo na místě viset 48 hodin s nápisem „Pomáhal jsem banditům“.
• V Prostřední Bečvě byl 23. listopadu 1944 veřejně oběšen O. Šimurda, tělo zůstalo na místě viset 48 hodin s nápisem „Pomáhal jsem banditům“.
• Ve Velkých Karlovicích byl 23. listopadu 1944 na stromě veřejně oběšen D. Kovář, tělo zůstalo na místě viset 48 hodin s nápisem „Pomáhal jsem banditům“.
• V Držkové byl v prosinci 1944 na stromě veřejně oběšen partyzán T. Mimochodka s cedulí „Byl jsem partyzán. Tak skončí každý, kdo jim slouží.“
• V Morávce byli 12. prosince 1944 na stromě veřejně oběšeni J. Kulhánek a S. Potiuk, kteří se pokusili přejít slovenskou hranici.
• V Černé Hoře byl 20. ledna 1945 veřejně oběšen neznámý partyzán.
• Ve Sloupu (okres Blansko) byli 20. ledna 1945 veřejně oběšeni dva neznámí partyzáni.
• Při potlačování povstání ve Velkém Meziříčí byl 7. května 1945 na náměstí oběšen předseda Revolučního okresního národního výboru Jindřich Nováček s nápisem „Já jsem připravoval ve službách bolševismu smrt a zkázu ve Velkém Meziříčí“.
• V Mladé Vožici byl brzy ráno 7. května 1945 na lípě před kostelem oběšen člen Národního výboru Václav Vaniš. Tělo na stromě viselo až do večera 8. května 1945.