Sabatina James: "Islám je totalitní ideologie!"

"Myslím, že je lepší zemřít pro pravdu než žít pro nic za nic." Sabatina James

článek publikovaný 12. března 2015 v časopisu Reflex

   Stojím na vlakovém nádraží v nejmenovaném německém městě, rozhlížím se a čekám na další instrukce. Sraz v deset hodin dopoledne. V 10.08 mi zvoní mobil: "Sabatina bude čekat u severního východu z nádraží," sděluje mi spolupracovnice Sabatiny James. Jdu k východu. U sloupu stojí krásná dvaatřicetiletá žena. V roce 2006 založila organizaci, která pomáhá ženám, jež se chtějí vytrhnout ze své muslimské komunity, odmítají předem smluvené sňatky a chtějí žít jako jiné dívky na Západě. Od té doby je pod stálou policejní ochranou.

   Jdeme se posadit do nedaleké kavárny a dobře dvě hodiny spolu mluvíme. Sabatina je inteligentní, okouzlující. Ale také ostražitá. "Jsem v německém vládním programu na ochranu svědků a obětí trestných činů, takže bych se správě neměla vůbec ukazovat na veřejnosti, neměla bych tu s vámi sedět."

Máte strach?

   "To víte, že mám strach, mám ho pořád. Když nastoupím do metra a sedí tam Pákistánec, opouštím vůz a dívám se, jestli nejde za mnou. Nikde a nikdy si nejsem jistá," vysvětluje. Poblíž jsou policisté v civilu, kteří mají dbát o její bezpečnost. Ani to ale nestačí.

   "Necítím se tu bezpečně, musíme co nejrychleji odejít," řekne mi, když se k vedlejšímu stolku posadí zahalená muslimská žena. Opatrnost se Sabatině už několikrát vyplatila. Naposledy, když zcela intuitivně odmítla byt, do něhož se právě přestěhovala. Druhý den se v něm objevili příbuzní dívky, které její organizace pomohla utéct.

   Sabatina James se narodila roku 1982 v pákistánském Dhakaru. Do Rakouska přišla s rodiči jako desetiletá. Rychle si zvykla. Měla výborné studijní výsledky, našla si kamarády a chtěla žít jako oni: hrát na hudební nástroj, zpívat ve školní kapele, hrát divadlo. Chodit ven. Jenže to se neslučovalo s představami rodičů, kteří se v Rakousku řídili pravidly sunnitského islámu paradoxně striktněji než dříve v Pákistánu.

   "Žila jsem uprostřed moderního rakouského města jako ve vězení. Časem začali rodiče hovořit o svatbě s mým pákistánským bratrancem Salmanem. Tvá teta tě chce za snachu, jásala matka se slzami v očích. I já měla slzy v očích, ale nikoli štěstím. Bylo mi šestnáct, chtěla jsem studovat, cestovat, toužila jsem být herečkou. Nechtěla jsem si vzít bratrance a rodit mu děti. Když jsem to řekla matce, zmlátila mě jako nikdy předtím."

   Sabatině nepomohl ani opakovaný útěk do azylového domu, sociální pracovníci nechápali vážnost její situace. Rodiče poté Sabatinu odvezli "na prázdniny" k příbuzným do pákistánského Láhauru. Místo slíbené divadelní školy ji čekala drsná převýchova ve škole koránu. Po roce pochopila, že se sama zpátky do Rakouska nikdy nedostane, a tak souhlasila se zásnubami. Svatba měla být v Rakousku, ale nikdy k ní nedošlo. Sabatina opět utekla, skrývala se u přátel. Když jí bylo osmnáct let, konvertovala ke křesťanství. Přijala příjmení James.

   V tu chvíli nad ní její rodina vyřkla ortel smrti. "Ať jsem se hnula kamkoli, vždycky mě našli. Musela jsem opustit Rakousko. Asijská síť má dlouhé prsty. Pro členy komunity není problém vypátrat uprchlou ženu prostřednictvím čísla zdravotního pojištění, pomocí mobilního telefonu, podle pouhé fotografie. Pracovníci pojišťoven a telefonních společností, taxikáři a prodavači, to všechno jsou často Pákistánci, Turci nebo Arabové. Ani v Německu, s novou identitou, nejsem před vlastní rodinou v bezpečí. A k tomu po mně dnes pátrají příbuzní žen, jimž pomáhá naše organizace."

   A tak se Sabatina stále stěhuje. Mezitím napsala pět knih...

Není vám líto, že se místo života na výsluní musíte skrývat a mít neustálý strach o svůj život? Že se nemůžete věnovat hudbě, která je vaší původní profesí?

   Úplně jsem se hudby nevzdala, nahrála jsem spoustu skladeb. To, že nemůžu vystupovat na koncertech, neberu nijak úkorně. Člověk si musí vybrat, co chce. Já zachraňuji životy a to je, myslím, něco, co vám zaručí skutečnou nesmrtelnost. Když jedu do Berlína nebo do Mannheimu, přicházejí za mnou ženy a říkají: "Sabatino, zachránila´s mi život." A já jsem šťastná. Jako popová hvězda bych svět nijak nezměnila, ale takhle můžu. Někdy mi lidé, kteří mají na starosti policejní ochranu, říkají, že bych toho měla nechat. Vystupuji v televizi, mluvím o islámu a nucených sňatcích v Německu, a to je nebezpečné. Ale já myslím, že je lepší zemřít pro pravdu než žít pro nic za nic.

Jak se k vaší aktivitě stavějí německé muslimské organizace?

   Islámské organizace nemají zájem, aby se o věcech, jež jsou pro ně nepříjemné, mluvilo, protože je zajímá hlavně šíření islámu a něco takového na ně vrhá špatné světlo. Nebudou pomáhat muslimským ženám. Když vyšla moje kniha, byla jsem velmi rozčilená, protože islámské organizace mě vůbec nepodpořily. Tvrdily, že je to všechno lež, že takové věci jako nucené sňatky a vraždy kvůli cti se normálně v muslimských rodinách nestávají. Jenže my máme k dispozici studii, která říká, že každoročně se uzavře přes 3 000 nucených sňatků ve Velké Británii a přes 1 000 v Německu. V Británii mají vyšší čísla, protože je tam hodně Pákistánců a pákistánský islám je daleko radikálnější. Turci jsou přece jen sekularizovanější, i když ne všichni.

Turecko, vzorový sekulární muslimský stát, se teď ovšem znovu přiklání k tradičnímu pojetí islámu. Je vůbec možné, aby byl stát, kde většinu obyvatel tvoří muslimové, sekulární jako dnešní křesťanské země?

   To, co udělal v Turecku Kemal Atatürk, bylo skvělé; oddělení náboženství od státní moci ale dosáhl především pomocí armády. Islám však sekularizaci už v principu nepřipouští. V koránu, konkrétně jde o súru 49, je jasně řečeno, že stát a náboženství se nikdy nesmějí od sebe oddělit. Alláhovy zákony jsou také zákony státu. To se praví v koránu, nevymyslela si to al-Ká´jda, není to výmysl představitelů ISIS!

Jenže ve středověku na tom bylo křesťanství dost podobně jako dnes islám. Odluka církve od státu prakticky neexistovala.

   Ano, a taky to nepřineslo nic dobrého. Navíc to nebylo v souladu s biblí. Křesťanství totiž, na rozdíl od islámu, jasně říká, že světská moc a víra mají být odděleny. Ježíše politika nezajímala. "Dejte císaři, co je císařovo," řekl. Bible nás učí, že se máme podřídit zákonům země, v níž žijeme. Jako křesťanka už v sobě nemám ten konflikt, nemusím řešit, které zákony mám dodržovat. My na Západě si kolikrát neuvědomujeme, jak moc jsou evropské státy postaveny na židovských a křesťanských základech. I ti, kdo se nepovažují za věřící křesťany nebo Židy, vidí věci z křesťanské perspektivy a naše zákony tomu odpovídají. A za to, že jsme byli schopni oddělit věci víry a věci světské, vděčíme v podstatě liberálnosti Nového zákona.

Islám byl ovšem v minulosti, ve středověku, relativně tolerantní...

   Islám nikdy tolerantní nebyl, protože ani prorok Mohamed nebyl tolerantní. Tolerantní byli jen někteří muslimové, kteří usoudili, že ne všechno, co dělal Prorok, je ideální. Takoví samozřejmě existují. Jenže v principu islám tolerantní není. A každý sunnita, tedy muslim, jenž se řídí knihou o skutcích Prorokových, je radikál. Jak může být liberál, když se řídí tím, že Mohamed řekl: "Zabijte nevěřící! Zabijte každého, kdo opustí islám." Každé náboženství, které trestá odpadlíky smrtí, je zároveň totalitní ideologií. Muslimové ve svém každodenním životě následují proroka Mohameda, je jejich nejvyšším morálním vzorem, je pro ně vším. Jenže prorok Mohamed byl zlý člověk. Bral si majetky ostatních, bral si jejich ženy. Zabil přes 600 Židů, vyvraždil celý jeden židovský kmen Banu Kurajza. Ano, dokud žil Mohamed ještě v Mekce a v menšině, byl tolerantní, protože co jiného mu také zbývalo? Súra Mekka proto říká, že nikdo nemá být k ničemu nucen. Zato v Medině, když už měl většinu, prohlásil: "Když uvidíte nevěřící, uřízněte jim hlavy." Jakmile se dostal k moci, začal zabíjet. A tak se chová celý islám. Znáte snad stát, kde muslimové tvoří většinu a kde se menšiny mají dobře? Já ne. A to, že se vše změní, protože islám "dospěje", je podle mě iluze. On islám není zase o tolik mladší než křesťanství, rozdíl je jen 600 let.

Jsou tedy bojovníci ISIS dobří muslimové, nebo ne?

   Proč by nebyli. Vždyť dělají jen to, co jejich Prorok. Mohamed sám vedl 60 válek, z toho 27 z nich se přímo účastnil. Masakroval lidi, řezal jim hlavy, bral ženy do otroctví.

Normální "slušní" muslimové se tedy nemohou vůči stoupencům Islámského státu vymezit?

   Mohou s nimi nesouhlasit. Ale zeptejte se svých muslimských přátel: "Co byste dělali, kdybych jako muslimka konvertovala ke křesťanství nebo se stala ateistkou a vy byste byli ve většině? Nechali byste mě zabít?" Proti popravám konvertitů by neprotestovali. Víte, neviním svoji rodinu z toho, co mi udělala. Viním z toho islám. Můj otec se nenarodil takový, jaký je teď, sebevražední atentátníci taky ne. Někdo jim vymyl hlavy. Podle lidskoprávní Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě je každých pět minut zabit kvůli své víře jeden křesťan. Přes 100 000 křesťanů bylo zavražděno a 200 000 000 křesťanů na celém světě je pronásledováno. V Pákistánu jsou běžně prodáváni do otroctví. Když jsem o tom mluvila v německém parlamentu, byli všichni v šoku. Ze dvou milionů křesťanů v Iráku jich zbylo jen 30 000, a to ještě před vznikem ISIS. Kam všichni zmizeli? Podle údajů máme v současné době největší počty pronásledovaných křesťanů v historii! A z top 10 zemí, kde se to děje nejvíc, je 7 muslimských. Takže říkám muslimům: Nemluvte o toleranci, když jste tady, podívejte se, co děláte doma lidem jiné víry.

V Evropě však přece žije velké množství muslimů, kteří nijak radikální nejsou a vraždy ve jménu cti i teroristické útoky odsuzují.

   Samozřejmě nelze říci, že všichni muslimové jsou takoví. A také ne všichni muslimové praktikují nucené sňatky nebo vraždí černé ovce rodiny. Jenže ten systém, ta víra je k tomu tlačí. Například podle jedné studie přes 400 000 mladých lidí, německých muslimů, schvaluje radikální islámskou propagandu a bombové útoky. Ale politikové odmítají situaci řešit, nechtějí věci nazývat pravými jmény. Jsme tolerantní k netoleranci a to je velmi nebezpečné. Zejména v Německu, protože Německo trpí stále značným pocitem viny kvůli nacismu. Touto politikou naši zákonodárci nevědomky podporují i velmi špatné věci: nucené sňatky, vraždy ve jménu cti, radikalismus. Měli bychom investovat do těch lidí, kteří se chtějí integrovat do společnosti. A takoví lidé tu jsou, například mnohé muslimské ženy. Jenže azylové domy nedostávají peníze. Místo toho jdou státní peníze na podporu mešit a výuky islámu, na islámské konference, na propagandu. Například škola je jedním z mála míst, kde se ženy mohou cítit svobodné. A to se teď mění, protože školy v Německu začínají učit islám! Je to asi tak rozumné jako dát narkomanovi větší porci drogy. Křesťanství postupně ze škol odstraňují, zato například v Berlíně budou učit islám! Je to absurdní. Když sekularizace ve školách, tak pro všechny!

Jenže islám obhajují a propagují nejen ženy z řad přistěhovalců. Mnohé Evropanky nadšeně konvertují: Vlastně drtivou většinu konvertitů tvoří ženy. Čím to?

   Ano, existuje spousta žen, jež obhajují islám, ale ty si žijí v pohodě v Evropě. A nejsou dobré muslimky. Nenásledují proroka Mohameda. Je potřeba posuzovat náboženství podle toho, jak je kruté, když se praktikuje v souladu s Písmem. To je měřítko. Ne to, co lidé, kteří se k němu hlásí, dělají. Proto je křesťanství lepší, protože Nový zákon říká, že láska k druhým je nejvyšší princip. Nikde není psáno: "Jdi a zabíjej." Ježíš ani apoštolové nikdy nepoužili násilí. I v případě hříšnice má Ježíš soucit a říká: "Kdo jsi bez viny, první hoď kamenem." Kdežto Mohamed prohlásil: "Pokud je vaše žena neposlušná, bijte ji." Hříšná žena je ukamenována. Znásilněná žena si za svou hanbu může sama, a tak ji čeká smrt. Islám se ženami žádné slitování nemá. Jak by mohl, když sám Mohamed si bral ženy, jak se mu zachtělo, a oženil se s šestiletou holčičkou?

Starý zákon je však vůči ženám také dost krutý. A nejen vůči ženám, je krutý obecně.

   Ano, ale naši křesťanskou víru určuje Nový zákon, Ježíšovo učení. Starý zákon, to jsou především dějiny, nikoli pokyny, podle nichž by se měl člověk řídit dnes. A to je hlavní rozdíl oproti koránu, který říká: "Až skončí ramadán, jděte a zabíjejte nevěřící, kdekoli je najdete."

Proč tedy tolika lidem po celém světě islám vyhovuje?

   Zřejmě proto, že je mnohem snadnější a více odpovídá lidské přirozenosti - oko za oko, zub za zub.

Existuje někde anebo může vůbec existovat liberální islám?

   Takzvaný liberální islám je jakési patchworkové náboženství vytvořené lidmi, kteří nechtějí následovat skutečné doktríny islámu. Islám nikdy nebude náboženstvím míru. Ano, možná jednou, časem, muslimové svou víru opustí, stanou se ateisty nebo konvertují k jiné víře. Vy ale nemůžete přijít a říci jim: "Sekularizujte se, a to teď hned!" Oni vám řeknou: "Ale my přece potřebujeme někoho následovat, potřebujeme víru!" Například Ayaan Hirsi Aliová (somálsko-nizozemská feministická a ateistická aktivistka, spisovatelka a politička známá svou kritikou islámu) je na rozdíl od mě ateistka, avšak i ona říká, že ateismus není pro každého. A tak navrhuje muslimům, aby konvertovali ke křesťanství. A to by skutečně pro většinu z nás bylo nejlepší.

Proč je evropská muslimská mládež tak přitahována extremismem? Jsou to často i děti z dobře situovaných, vzdělaných rodin, a přesto chlapci odjíždějí bojovat do Sýrie a dívky se vdávají za bojovníky ISIS.

   Právě proto, že mladí lidé hledají Boha. Chybí jim v životě duchovní rozměr, naše společnost je pro ně příliš materialistická. Člověku zkrátka nestačí mít jen plné břicho. Vidím jako velké selhání křesťanských církví, že už nedokážou oslovit mladé lidi. Nebojím se ani tak síly islámu, jako spíš slabosti evropského křesťanství.

Co podle vás čeká Evropu v budoucnu?

   Obávám se, že to tu skončí občanskou válkou. Důvod je prostý: Naši politikové nemají odvahu jednat. Většina evropských politických stran už dlouho nereprezentuje zájmy svých občanů. A tak získávají na síle různá radikální hnutí, jako je německá PEDIGA.

Jak vnímáte vy osobně útok na redakci časopisu Charlie Hebdo nebo útok v Kodani?

   Jednoznačně jako útok na svobodu slova.

Co by tedy měla naše společnost dělat, aby ji islám nepřeválcoval?

   Musíme mít co nabídnout imigrantům, vlastní víru a vlastní hodnotový systém. Ze všeho nejdříve bychom si měli ujasnit, které hodnoty to jsou. Znovu si uvědomit židovsko-křesťanské kořeny naší kultury. Pokud my jim neukážeme pravidlo "miluj svého bližního jako sebe samého", tak nemáme šanci obstát. Protože pokud v nic nevěříte, nemůžete vést dialog. Někdy mluvím s radikálními muslimy a je jednodušší mluvit s nimi než s lidmi, kteří víru nemají, protože těm chybějí argumenty. Muslimové nechtějí žít ve společnosti bez Boha. A to je to, co Evropané nechápou. Západní společnost je arogantní: zdejší lidé se domnívají, že to, jak uvažují oni, platí po celém světě. Jenže zbytek světa bohužel uvažuje odlišně.

Co by měla naše společnost dělat?

   Měli bychom hájit hodnoty, na nichž naše společnost stojí. Svobodu jednotlivce a svobodu slova. Ne se za ně ještě omlouvat, protože se někdo může cítit dotčen!