"A hle, Pán tvůj vnukl andělům: ´Jsem s vámi, podpořte tedy ty, kdož uvěřili! Já vložím do srdcí káfirů hrůzu a vy jim usekejte hlavy i konečky prstů!´" (Korán 8:12)

Základy islámu a jejich výklad - 3. část

Imám ibn Hanbal a Imám al-Barbahárí

UPOZORNĚNÍ: Následující opis "Základy islámu a jejich výklad" je zde zveřejněn pouze ke studijním účelům; jeho obsah je zločinný a nezákonný. Určeno jak pro ty, kteří ještě pochybují o zločinnosti islámu, tak pro ty, kteří nepochybují a chtějí si rozšířit obzory.

(pokračování předchozí druhé části)

58.

   Věz, že služebník by měl mít soucit a obávat se toho, co je zavrženíhodné, po celou dobu svého dlení na tomto světě, protože neví, jak zemře ani čím bude zakončen tento jeho život a jak se setká s Bohem - On je mocný a vznešený - a to, i kdyby vždy konal jen dobré skutky. A člověk, který se dopustil nejzávažnějších hříchů, by neměl ztrácet naději ve chvíli smrti. Měl by smýšlet o Bohu v dobrém, ale obávat se kvůli svým hříchům, protože jestliže se nad ním Bůh slituje, pak proto, že je milosrdný, a jestliže ho potrestá, pak pro jeho hříchy.

59.

   Víra v to, že Bůh - On je mocný a vznešený - ukázal Svému Prorokovi - ať mu Bůh žehná a dá mu mír - co se bude dít v jeho obci až do dne zmrtvýchvstání.

60.

   Věz, že Posel Boží - ať mu Bůh žehná a dá mu mír - pravil: Má obec se rozdělí na sedmdesát tři sekty a všechny přijdou do ohně kromě jedné, a tou je společenství. Ptali se: Kdo je to, Posle Boží? A on pravil: To, co dnes činíme já a moji druhové. Tak bylo náboženství až do chalífátu Umara bin al-Chattába celým společenstvím, a tak tomu bylo i v době Uthmána. Ale když byl Uthmán zabit - nechť v něm Bůh nalezne zalíbení - nastal rozkol a objevily se novoty. Lidé se rozdělili na sekty. Někteří lidé však, když začaly změny, zůstali odhodlaní v pravdě, říkali ji, konali ji a vyzývali k ní.

61.

   Vše bylo v pořádku až do čtvrtého pokolení v chalífátu toho a toho. Časy se změnily a velmi se změnili i lidé. Rozšířilo se novátorství a přibylo těch, kdo vyzýval k něčemu jinému než k cestě pravdy a společenství. Nastala těžká zkouška vším, o čem Posel Boží - ať mu Bůh žehná a dá mu mír - ani žádný z jeho druhů - nikdy nehovořili. Lidé vyzývali k sektářství, ale Bůh - On je mocný a vznešený - sektářství zakázal. Lidé se vzájemně obviňovali z bezvěrectví a každý vyzýval ostatní k tomu, aby se přiklonili k jeho názoru, a naopak aby nařkli z bezvěrectví ty, jež s ním nesouhlasili. A tak zbloudili nevzdělanci a prostý lid i ten, kdo nic nevěděl. Lákali lidi na statky tohoto světa a vyvolávali v nich strach z pozemských trestů. Tvorové je následovali ze strachu z jejich náboženství a z touhy po jejich pozemském světě. Sunna a její stoupenci byli utlumeni, zato novátorství bylo vidět a rozšířilo se. Lidé se stávali bezvěrci v mnoha ohledech, aniž si toho byli vědomi. Používali analogii a vykládali moc Pána, Jeho znamení, rozhodnutí, příkazy i zákazy na základě vlastního rozumu a názorů. A co odpovídalo jejich rozumu, to přijali, a co jejich rozumu odporovalo, to odmítli. Islám i sunna se lidem odcizily a stoupenci sunny se stali cizinci ve vlastních domovech.

62.

   Věz, že dočasný sňatek i sňatek se ženou za účelem toho, aby se stala opět dovolenou předchozímu manželovi, je zakázán až do dne zmrtvýchvstání.

63.

   Uznej, že rod Hášimovců je znamenitý pro svou spřízněnost s Poslem Božím - ať mu Bůh žehná a dá mu mír - a uznej znamenitost Qurajšovců, Arabů i všech klanů a uznej jejich postavení i práva v islámu.

64.

   I otrok lidu patří mezi ně. A uznej znamenitost pomocníků i doporučení, která jim i své rodině Posel Boží - ať mu Bůh žehná a dá mu mír - dal. Nehanob je a uznej jejich znamenitost. A uznej znamenitost jeho sousedů z řad obyvatel Medíny.

65.

   Věz, že učenci neustále odmítali to, co říká džahmíja, až do doby abbásovských chalífů, kdy do veřejných záležitostí promluvili hlupáci a zpochybnili vyprávění Posla Božího - ať mu Bůh žehná a dá mu mír. Začali používat analogii a názor. Obviňovali z bezvěrectví ty, kdo s nimi nesouhlasili. Následně lidé nevzdělaní, prostoduší a ničeho neznalí uvěřili jejich řečem, až se nakonec, aniž si to uvědomili, stali bezvěrci. Obec tak byla v různých ohledech zničena, v různých ohledech se stala nevěřící a kacířskou a v různých ohledech zbloudila a zaváděla novoty. Výjimkou byl ten, kde se držel toho, co říkal Posel Boží - ať mu Bůh žehná a dá mu mír - jeho příkazů i zákazů a jeho druhů, kdo žádného z nich nepřehlížel ani nepřekračoval jejich příkazy a kdo vystačil s tím, co stačilo jim, a neodvrátil se od jejich cesty a učení. Takový člověk věděl, že jejich islám a víra byly ty správné, a tak je v náboženství napodoboval, a nalezl klid.

66.

   Věz, že náboženství je napodobování, a napodobováni mají být druhové Posla Božího - ať mu Bůh žehná a dá mu mír.

67.

   A kdo říká, že jeho recitování Koránu je stvořené, ten je stoupencem džahmíje. A kdo mlčí a neříká, že je stvořené, ale ani že není stvořené, ten je stoupencem džahmíje. Tak pravil Ahmad bin Hanbal. A Posel Boží - ať mu Bůh žehná a dá mu mír - řekl: Ti z vás, kteří mě přežijí, uvidí velký rozkol, proto se mějte na pozoru před novotami, protože ty jsou zblouděním, a držte se mé sunny a sunny pravověrných chalífů. Držte se jí zuby nehty.

68.

   Věz, že zkázu džahmíje přivodili tím, že nevěřili v Pána - On je mocný a vznešený - zavedli otázky ´Proč?´ a ´Jak?´, opustili vyprávění a použili analogii a poměřovali náboženství se svými názory. Projevili tak své bezvěrectví očividně a neskrývaně. Sami nevěřili, ale za bezvěrce označovali tvory. A to celé je přivedlo až k popření Božích přívlastků.

69.

   Někteří učenci, a mezi nimi i Ahmad bin Hanbal, pravili: Přívrženec džahmíje je bezvěrec, není stoupencem qibly, prolít jeho krev je dovoleno, není dědicem a ani po něm se nedědí, protože řekl: Není žádná páteční ani společná modlitba ani sváteční modlitby nebo almužna; a také řekli: Kdo neříká, že Korán je stvořený, ten je bezvěrec. Povolují také vztáhnout meč na obec Muhammadovu - ať mu Bůh žehná a dá mu mír - a nesouhlasí se svými předchůdci. Vystavili lidi těžké zkoušce něčím, o čem Posel Boží - ať mu Bůh žehná a dá mu mír - ani žádný z jeho druhů nikdy nehovořili. Chtěli vyklidit běžné i velké páteční mešity, podrývali islám, přerušili džihád a zaobírali se sektářstvím. Jednali v rozporu s vyprávěním, používali zrušené verše a argumentovali víceznačnými verši, a tak v lidech vyvolali pochybnosti o jejich náboženství. Dohadovali se o svém Pánu říkajíce: Neexistuje žádné trestání v hrobě ani jezero nebo přímluva, a ráj ani oheň nebyly stvořeny. Popřeli mnohé z toho, co pravil Posel Boží - ať mu Bůh žehná a dá mu mír. Z tohoto pohledu je tedy dovoleno prolít krev toho, kdo považuje své bezvěrectví za dovolené, protože ten, kdo odmítá jediné znamení z Knihy Boží, odmítá celou knihu, a kdo odmítá jediné vyprávění Posla Božího - ať mu Bůh žehná a dá mu mír - odmítá všechna vyprávění, a takový člověk nevěří v Boha Mohutného. Čas běžel a oni pokračovali a nalezli sultána, který jim byl nápomocen. Na ty, kdo nesouhlasili, brali meč a bič. Učení sunny a společenství bylo vymýceno. Oni je oslabili. Byli utlumeni, protože se objevilo novátorství a řeči o nich, a protože jich bylo mnoho. Ustanovili porady, projevovali své názory a psali o nich knihy. Přilákali lidi a ti žádali, aby stanuli v čele. Bylo to veliké pokušení a zachránil se před ním pouze ten, koho Bůh ochránil. To nejmenší, co se mohlo člověku, který s nimi sedával, přihodit, bylo, že zapochyboval o svém náboženství nebo je následoval anebo považoval jejich názory za pravdu, a přitom nevěděl, jestli pravdu mají nebo lžou, a tak začal pochybovat. Tvorové byli zničeni až do doby Džaafara řečeného al-Mutawakkil. Jeho prostřednictvím potlačil Bůh novátorství a ukázal pravdu a stoupence sunny. A až do dnešního dne hovoří směle navzdory tomu, že je jich málo zatímco novátorů mnoho.

70.

   Co se týče předpisů a novátorství, někteří zbloudilci stále ještě jednají v souladu s nimi, vyzývají k nim, a není nikoho, kdo by je zastavil, ani nikoho, kdo by jim zabránil v tom, co říkají a činí.

71.

   Věz, že bezvěrectví přichází pouze od spodiny prostého lidu a z následování každého křiklouna. Jsou kam vítr, tam plášť, a takoví lidé nemají náboženství. Bůh - On je mocný a vznešený - pravil: Rozešli se v názorech teprve poté, co se jim dostalo vědění, a to kvůli zášti mezi nimi. Jsou to učenci zla a chamtivci.

72.

   Věz, že mezi stoupenci pravdy a sunny budou vždy lidé, které Bůh správně povede a jejichž prostřednictvím povede další lidi a vzkřísí sunnu. Tyto lidi Bůh - budiž povznesen - chválí, přestože je jich málo, když vznikne spor. Vždyť pravil: A ve sporu byli jen ti, kterým bylo (Písmo) dáno poté, co se jim dostalo jasných znamení, a to kvůli zášti mezi nimi. Potom je vyčlenil a pravil: Bůh ze svého dovolení správně vedl k pravdě ty, kteří se rozcházeli v názorech o ní. A Bůh povede správně ke stezce přímé toho, koho bude chtít. I Posel Boží - ať mu Bůh žehná a dá mu mír - pravil: Vždy bude v mé obci existovat skupina, která bude vynikat v pravdě, a ten, kdo na ně nedbá, jim neuškodí, dokud nepřijde příkaz Boží, protože oni budou vynikat.

73.

   Věz, že vědění nespočívá ve znalosti mnoha vyprávění a mnoha knih. Naopak učenec je ten, kdo se řídí Knihou a sunnou, a to i když ví jen málo a nečetl mnoho knih. Ale kdo se staví proti Knize a sunně, ten je novátorem, přestože zná mnohá vyprávění a četl mnoho knih.

74.

   Věz, že kdo mluví o Božím náboženství používaje názoru, analogie a interpretace, kterou nemůže opřít o sunnu a společenství, ten říká o Bohu něco, co sám neví. A kdo říká o Bohu něco, co neví, ten patří mezi lidi, kteří si na sebe berou něco, co jim nepřísluší. Vždyť pravda je to, co přichází od Boha - On je mocný a vznešený - a sunna, co stanovil Posel Boží - ať mu Bůh žehná a dá mu mír - a společenství je to, v co se spojili druhové Posla Božího - ať mu Bůh žehná a dá mu mír - za chalífátu Abú Bakra, Umara a Uthmána. A kdo se spokojí jen se sunnou Posla Božího - ať mu Bůh žehná a dá mu mír - a tím, čím se řídilo společenství, ten porazí všechny novátory, jeho tělo bude zachráněno a jeho náboženství bude v bezpečí, dá-li Bůh, protože Posel Boží - ať mu Bůh žehná a dá mu mír - pravil: Má umma se rozdělí. A Posel Boží - ať mu Bůh žehná a dá mu mír - nám také vysvětlil, která ze sekt bude tou vítěznou, když řekl: To, čeho se dnes držím já a moji druhové. Je to uzdravením, vysvětlením i jasným příkazem a vztyčeným majákem. Dále Posel Boží - ať mu Bůh žehná a dá mu mír - pravil: Mějte se na pozoru před přeháněním a zacházením do krajností a držte se svého starého náboženství.

75.

   Věz, že starým náboženstvím, je to, jakým bylo od smrti Posla Božího - ať mu Bůh žehná a dá mu mír - až do smrti Uthmána bin Affána - nechť v něm Bůh nalezne zalíbení. A jeho vražda představovala první sektářství a rozkol. Uvnitř obce se potom bojovalo, rozdělila se a lidé následovali vlastní chamtivost a vášně a tíhli k pozemskému životu.

76.

   Nikomu není povoleno přijímat za své to, čeho se nedrželi druhové Posla Božího - ať mu Bůh žehná a dá mu mír - ani vyzývat k něčemu, co před ním nově zavedl některý z novátorů, protože pak by se takový člověk rovnal tomuto novátorovi. A kdo něco takového tvrdí nebo se k tomu hlásí, ten zavrhl sunnu, odporuje pravdě a společenství a schvaluje svévoli. Takový člověk je pro obci škodlivější než Iblís. A kdo rozpozná, co ze sunny novátoři opustili a v čem se od ní oddělili, a bude se toho držet, ten je stoupencem sunny a společenství. Je povinností ho následovat, pomáhat mu a chránit ho, protože je jedním z těch, komu tak odkázal Posel Boží - ať mu Bůh žehná a dá mu mír.

77.

   Věz, že kořeny novátorství jsou čtyři. Tyto čtyři se rozvětvují na sedmdesát dvě sekty a každé jednotlivé novátorství se dále větví, až je jich dohromady dva tisíce osm set. Všechny jsou zblouděním a budou v ohni, s výjimkou jediné, a tu tvoří ti, kdo bez zaváhání ve svém srdci a bez pochybností věří v to, co je v této knize. To jsou stoupenci sunny a budou spaseni, dá-li Bůh.

78.

   Věz, že kdyby ji lidé v ničem nepřekračovali a nediskutovali o ničem, co není zmíněno ve vyprávění od Posla Božího - ať mu Bůh žehná a dá mu mír - nebo od jeho druhů, novátorství by nebylo.

79.

   Věz, že služebníka, který věří, dělí od toho, aby se stal bezvěrcem, pouze to, aby popřel něco z toho, co seslal Bůh, nebo ke slovu Božímu něco přidal anebo z něj něco odebral či popřel něco z toho, co pravil Bůh - On je mocný a vznešený - , nebo něco z toho, o čem hovořil Posel Boží - ať mu Bůh žehná a dá mu mír. Proto se boj Boha, dbej na svou duši a měj se na pozoru před přeháněním v náboženství, protože to k cestě pravdy vůbec nepatří.

80.

   Vše, co jsem ti v této knize popsal, pochází od Boha - budiž povznesen - a od Jeho Posla - ať mu Bůh žehná a dá mu mír - i od následovníků a třetího až čtvrtého pokolení. Proto se boj Boha, služebníku Boží. Musíš věřit, odevzdat se, oddat se a pociťovat uspokojení z toho, co je v této knize. A neskrývej tuto knihu před nikým ze stoupenců qibly. Možná že Bůh jejím prostřednictvím navrátí zmateného z jeho zmatenosti nebo stoupence novátorství z jeho novátorství či zbloudilého z jeho zbloudění, a takový člověk tím bude zachráněn. Proto se boj Boha a dělej to původní a staré, což je to, co jsem ti popsal v této knize. Bůh žehnej služebníku - a Bůh žehnej jeho rodičům - který četl tuto knihu a šíří ji, jedná podle ní, vyzývá k ní a odkazuje na ni jako na důkaz, protože to je náboženství Boha a náboženství Jeho Posla. Kdo prohlašuje za dovolené něco, co je v rozporu s tím, co je v této knize, ten se nepodřizuje Bohu. A takový člověk odmítl vše, stejně jako kdyby služebník věřil ve vše, co Bůh - On je mocný a vznešený - pravil, ale o jednom písmenu by pochyboval; přišel by tak o vše, co Bůh pravil, a stal by se bezvěrcem. Stejně tak vyznání, že není boha kromě Boha, je přijato, jen pokud ten, kdo ho pronáší, tak činí s upřímným zbožným předsevzetím a naprostou jistotou. Bůh rovněž nepřijme nic ze sunny, pokud člověk opustil některou její část. A kdo nesouhlasí a odmítá něco ze sunny, ten odmítá celou sunnu. Proto přijímej a zanech úkladů a zatvrzelosti, protože ty do Božího náboženství vůbec nepatří. Tvá doba především je zlou dobou, a proto se boj Boha.

81.

   Jestli vypuknou rozbroje, zůstaň uvnitř svého domu a utíkej z blízkosti rozbrojů. Měj se na pozoru před slepou oddaností a veškerými boji mezi muslimy o tento svět, protože to jsou rozbroje. Boj se Boha jediného, který nemá žádného společníka, a nevycházej do rozbrojů a nebojuj v nich. K nikomu nepociťuj náklonost, nikomu nestraň, nepřikláněj se na ničí stranu a neměj rád nic z jejich záležitostí, protože se říká: Komu se líbí lidské skutky, ať už jsou dobré nebo špatné, ten jako by je sám konal. Bůh nás i vás obdařil ke Svému uspokojení a chrání a odvrací nás i vás od neposlušnosti Jemu.

82.

   Nehleď moc často na hvězdy, vyjma situací, kdy je potřebuješ pro určení modlitebních časů, pak ale nevěnuj pozornost ničemu jinému, jinak to povede k bezvěrectví.

83.

   Měj se na pozoru před zabýváním se diskusemi a sezením s těmi, kdo diskutují, a drž se vyprávění a stoupenců vyprávění a ptej se jich, sedávej s nimi a od nich přebírej.

84.

   Věz, že Bůh se neuctívá ničím, jako je strach z Boha, cestou strachu, opatrností a soucitem ani studem před Bohem - budiž požehnán a povznesen. Měj se na pozoru, ať nesedáváš s tím, kdo vyzývá k touze a lásce a kdo zůstává o samotě se ženami a k cestě doktríny, protože tito všichni zbloudili.

85.

   Věz, že Bůh - budiž povznesen - vyzval všechny tvory k tomu, aby ho uctívali, a islámem potom blahosklonně prokázal milost tomu, komu chtěl.

86.

   Zdržení se války mezi Alím, Muáwijou, Áišou, Talhou a Az-Zubajrem - Bůh žehnej jim všem a tomu, kdo je s nimi. Nehádej se o nich a přenech celou jejich věc Bohu - budiž povznesen - protože Posel Boží - ať mu Bůh žehná a dá mu mír - pravil: Mějte se na pozoru před zmiňováním mých druhů i mých zeťů a švagrů. A dále řekl: Bůh - budiž povznesen - pohlédl na lid Badru a pravil: Čiňte, co chcete, odpustil jsem vám.

87.

   Věz, že není dovoleno vztáhnout ruku na majetek muslima kromě toho, co sám dává dobrovolně. Drží-li někdo zakázaný majetek, je to jeho věc. Nikomu není dovoleno, aby si od něj cokoliv bral, leda s jeho svolením. Možná se z toho bude kát a bude to chtít vrátit majitelům, a pak bys byl vzal to, co je zakázané.

88.

   Výdělky, které se ti jeví jako správné, nejsou nijak omezené, kromě toho, co se ukáže jako zkažené. Jestliže je to zkažené, pak si z toho člověk bere to, co potřebuje, aby se uživil. Neříkej: Přestanu vydělávat a vezmu si to, co mi dají. Nikdy tak nečinili druhové ani učenci až do dnešní doby. Ummar bin al-Chattáb - nechť v něm Bůh nalezne zalíbení - o tom řekl: Výdělek, v němž je cosi odporného, je lepší, než být potřebným a požadovat něco po lidech.

89.

   Pět modliteb je povoleno provádět za kýmkoliv, kromě toho, kdo je stoupencem džahmíje, protože takový člověk popírá Boží přívlastky. Pokud by ses modlil za ním, pak zopakuj svou modlitbu. A pokud by byl tvým imámem v pátek stoupenec džahmíje, který je sultánem, pomodli se za ním, ale zopakuj svou modlitbu. Jestliže je však tvým imámem stoupenec sunny, ať už je to sultán nebo někdo jiný, pomodli se za ním a svou modlitbu neopakuj.

90.

   Víra v to, že Abú Bakr a Umar - Bůh jim žehnej - jsou v Áišině místnosti s Poslem Božím - ať mu Bůh žehná a dá mu mír. Byli tam pohřbeni spolu s ním. Pokud přijdeš k jejich hrobu, je povinností popřát mír po Poslu Božím - ať mu Bůh žehná a dá mu mír - i jim oběma. A přikazovat dobré skutky a zakazovat ty zlé je povinností, ledaže by ses bál něčího meče nebo hole, a povinností je i přát mír všem Božím služebníkům.

91.

   Kdo opustí společnou a páteční modlitbu v mešitě bez omluvy, ten zavádí novoty. Omluvou je nemoc, kdy člověk nemá energii, aby odešel do mešity, nebo strach z nespravedlivého sultána. V ostatních případech však nemáš žádnou omluvu. A kdo se modlí za imámem, ale nenásleduje jeho příklad, ten jako by se vůbec nemodlil.

92.

   Příkaz činit dobré skutky a zákaz činit skutky zlé se udělují rukou, jazykem a srdcem, nikoliv mečem. Bezúhonným muslimem je ten, kdo nikdy nevykazoval znaky ničeho podezřelého.

93.

   Jakékoliv vědění, o kterém služebník tvrdí, že je věděním skrytým, které se nenachází ani v Knize ani v sunně, je novotou a zblouděním. Nikdo by se podle toho neměl řídit, ani k tomu vyzývat.

94.

   Žádná žena, která se mu sama oddá, není muži dovolena, a oba budou potrestáni, jestliže ji zneuctí, ledaže se tak stane se zákonným zástupcem, dvěma spravedlivými svědky a věnem.

95.

   Spatříš-li, jak někdo hanobí druhy Prorokovy - ať mu Bůh žehná a dá mu mír - věz, že hovoří zle a svévolně, protože Posel - ať mu Bůh žehná a dá mu mír - pravil: Když jsou zmiňováni moji druhové, zdržte se. Prorok - ať mu Bůh žehná a dá mu mír - věděl, jakých se dopustí po jeho smrti pochybení, ale nikdy o nich nehovořil jinak než v dobrém. Také řekl: Nechte mé druhy, nehovořte o nich jinak než v dobrém. Nemluv tedy o jejich pochybeních nebo válkách, ani o ničem, o čem nic nevíš. A neposlouchej to od nikoho, kdo o tom hovoří, protože budeš-li mu naslouchat, tvé srdce nebude v bezpečí.

96.

   A uslyšíš-li někoho, jak hanobí vyprávění nebo ho zavrhuje nebo chce něco jiného než vyprávění, pak pochybuj o jeho islámu. Neměj pochyb o tom, že je to svévolník, který zavádí novoty.

97.

   Věz, že útlak sultána nijak nezmenšuje nic z toho, co Bůh uložil jako povinnost skrze jazyk Svého Proroka - ať mu Bůh žehná a dá mu mír. Jeho útlak je na něm samotném a tvá uctivost a oddanost vůči němu, jsou úplné, dá-li Bůh - budiž povznesen.

98.

   To znamená, že páteční a společná modlitba a džihád se vykonávají s nimi stejně jako všechny ostatní činy poslušnosti. Účastni se jich spolu s nimi, protože k tomu máš zbožné předsevzetí.

99.

   Uvidíš-li někoho, jak proklíná sultána, pak věz, že je to svévolník. A uslyšíš-li, jak někdo oroduje za sultána, aby byl spravedlivý, pak věz, že tento člověk je stoupencem sunny, dá-li Bůh. Fudajl bin Ijád řekl: Kdybych mohl mít prosbu, která by byla vyslyšena, pak bych ji pronesl pouze za sultána. A lidé mu odvětili: Abú Alí, vysvětli nám to. Odpověděl: Kdybych ji pronesl za sebe, nebyla by větší než já, ale kdybych ji pronesl za sultána, ten byl by napraven a svou spravedlivostí by pak napravil své služebníky i zemi. A tak je nám přikázáno, abychom prosili za jejich spravedlnost, a není nám přikázáno, abychom je proklínali, a to i kdyby byli utlačovateli a nespravedlivými, protože jejich útlak a nespravedlnost dopadne na ně samotné, zatímco jejich spravedlnost na ně samotné i na muslimy.